Za ohňového intra zahájil Landa pražský set skladbou Vltava. V ní, i po dobu celého osmdesátiminutového koncertu, mu na pódiu vydatně sekundoval vokalista Petr Kolář. Pokud totiž pojmenujeme Landovu slabinu, bude jí právě zpěv. Bylo to znát zejména během společných partů s Kolářem a pomocnými vokalistkami, kdy svou nejistotou bořil příjemně klenuté linky ostatních.

Příjemně posílené byly aranže skladeb. Pomohlo jim silné složení Landovy doprovodné skupiny a ve velké míře i aktivní přítomnost smyčcového kvarteta a dechové sekce. V bloku samozřejmě nechyběla jeho oblíbená předělávka Krylovy Morituri te salutant.

Předvedl se ale jako silná osobnost, která narozdíl od premiérového koncertu v Hradci Králové v Praze nemnoho hovořila. K výrazu mu bohatě stačily jen jeho mnohdy diskutabilní texty a prostá přítomnost na pódiu.

Přestože Landa je přijímán kvůli svým kontroverzním názorům rozporuplně, celé turné proběhlo bez incidentů.