Nicméně kdyby mi někdo před začátkem festivalu řekl, že dva dny po sobě ve dvou soutěžních filmech sklapnou celkem troje železa pastí na medvědy kolem lidských nohou, asi bych nevěřila.

Stalo se. V německém filmu Gold (Zlato) o dávném putování divokou přírodou na Klondike bylo ještě celkem pochopitelné, že nějaké ty pasti přijdou ke slovu. Bolet to muselo strašně, řev postiženého se rozléhal kinosálem, publikum odvracelo zrak.

A to ještě nevědělo, že nazítří v kanadském filmu Vic+Flo Saw A Bear (Vic+Flo viděly medvěda) se bude řvát nadvakrát, protože železa sklapnou kolem nohou dvou současných hrdinek jako pomsta za jakési dávné zlo. Jaké, to si ovšem ponechal autor Denis Coté pro sebe stejně jako smysl celého díla.

V čemž bohužel není jediný. Mohlo by se dokonce stát, že se do pasti divných filmů chytí sám letošní Zlatý medvěd. Ale ještě zbývá naděje, která, pokud zemře, tak jako poslední z mnoha mrtvol, které jsou na zdejších plátnech k vidění.