Mystérium z hranice konečnosti a věčnosti

Ve spojení s cáry zsinalých kostýmů Marty Roszkopfové, s přízračnou hudbou Davida Smečky a s hereckým pojetím lidských osudů navrátilců z křížové výpravy, chudobné herecko-kejklířské společnosti, v krčmě ukájeného lidského póvlu v čase morové rány, jejíž pustošivý vpád svaluje rozežraný klérus na upalované čarodějnice, konečně reprezentativní inscenace.

Otázkou zůstává, jak takovou divadelní lekci stráví „cizím vlivům“ vždy úzkoprse se bránící brněnská divadelní obec. Nikoli náhodou září v Nekvasilově Sedmé pečeti nad vší lidskou zbědovaností - i v šachové partii s Rytířem Blockem (Pavel Doucek) - vítězná Smrt (Klára Apolenářová). Kam se schoval Bůh, nikdo neví.

Darem z nebes je i dramaturg Jan Gogola. Mohl v Sedmé pečeti rozvinout divadelní, a hlavně filmařskou zkušenost uplatňovanou na východní Moravě (Hradiště, Zlín). A pro Sedmou pečeť, jejímž předslovem byla o tři roky starší Bergmanova divadelní hra Malba na dřevě, jeho zkušenost byla požehnáním.

Hyperbolizace temného filmového mystéria na scéně ještě vyostřila kontury všudypřítomného a nezvratného zmaru, bezcitu, krutosti a zkázy vrcholícího tancem Smrti s lidmi, odváděnými do zatracení. A přece jiskřička naděje. Někdo přežije. Je to akt božího milosrdenství, nebo jen chvilková nepozornost Smrti opojené vítězstvím?

Zvýšené orchestřiště osázené kostmi, lebkami a kostrami v hábitech, výseče boží duhy a zběsile uhánějící mračna času, světelné kužely a lidé v nich. Součástí velkolepého, místy až boschovsky úděsného obrazu jsou lidé, přesně vykreslení také Vratislavem Běčákem (zbrojnoš Jöns), Magdalenou Tkačíkovou (Mia), Jakubem Šafránkem (Jof), Jánem Jackuliakem (Skat)... Velkolepé plátno lidského zmaru.

Národní divadlo Brno - Ingmar Bergaman: Sedmá pečeť. Překlad Jiří Osvald. Adaptace a režie Jiří Nekvasil, dramaturgie Jan Gogola, scéna Daniel Dvořák, kostýmy Marta Roszkopfová, hudba David Smečka, pohybová spolupráce Štefan Capko. Česká premiéra 8. února 2013 v Mahenově divadle.

Celkové hodnocení: 90%