Dokážete po sedmi studiových albech se skupinou Wohnout a dvou vlastních poznat, která písnička u lidí zabere?

Asi ano. Když je plná autorských a aranžérských klišé, funguje nejvíce. Experimenty, které nás jako muzikanty baví mnohem víc, jsou pak určeny pro úzký okruh lidí. Na koncertech je ani nemá cenu hrát.

U které písně jste si byli jisti, že ji fanoušci přijmou?

Na poslední desce Našim klientům je skladba Padák. Věděli jsme ještě před vydáním, že zabere, protože je v ní jasný a konkrétní motiv. Paradoxně největším hitem alba se ale stala diskotékovka Svaz českých bohémů, která je pro nás hudebně velmi netradiční a má parametry experimentu. Věděli jsme, že nám ji posluchači buď otlučou o hlavu, anebo si ji oblíbí – nic mezi tím. Jsou na ni nejlepší reakce z celé desky.

Když jste vydal album Homolka Tobolka, počítal jste s tím, že budete pokračovat?

Počítám dokonce s tím, že vyjde i třetí album. Tyhle takzvaně bokovky nedělám pro kariéru, ale proto, že mě baví. Rád zkouším něco jiného, a to i s rizikem, že výsledek bude špatný. Je fakt, že jsem si u první desky myslel, že by mohla mít nějaký ohlas. U Čarovánek už mě to ale ani nenapadlo, stojím nohama na zemi. Nahrával a míchal jsem si je sám a strašně mě celý proces vzniku bavil.

Naplnily se alespoň trochu ambice, které jste měl s albem Homolka Tobolka?

To album mě minulo, přišel jsem o ně.

Jak to?

Po tahanicích s bývalou manažerkou Wohnoutu jsem přišel o všechny exempláře alba. Nekomunikuje se mnou a já ztratil energii to řešit. Zbyly mi jen písničky, které občas někde zahraju.

Poznáte hranici mezi tvorbou pro svůj projekt a pro Wohnout?

Rozlišuju to už při prvním nápadu. Skládání pro Wohnout je dáno ambicí hrát písničky na koncertech. Některé nápady ale nemohu použít, protože nebudou fungovat. Tím pádem se automaticky stávají součástí mého bočního projektu. Mám v něm absolutní svobodu a můžu si v něm rovněž pořádně zahrát na kytaru. U Wohnoutu jsme totiž v posledních letech přešli na model, kdy ve skladbách není tolik instrumentálního dovádění. Chybělo mi to.

Je na vaší desce písnička, která měla skončit v repertoáru Wohnoutu?

Snad Do nebe. Nazpívala ji Radka Fišarová, kterou považuju za velký talent. Jednou mě požádala, jestli bychom spolu nevymysleli písničku. Přišla s tématem a já ho dokončil. Před dvěma lety skončila ta píseň v šuplíku, ale po nějakém čase jsme se k ní vrátili a připravili ji pro Čarovánky. Když už bylo album ve výrobě, zeptal se mě brácha Matěj, se kterým hraju ve Wohnoutu, jestli si nevzpomínám na jeden konkrétní motiv, který jsem si před časem brnkal. Na mysli měl právě ten z písně Do nebe. Řekl jsem mu, že je na mém albu, a bylo vidět, že ho to mrzí.