Jako Mlhy Ölandu a Smršť je i Zkamenělá krev příběhem trochu kriminálním a trochu fantastickým. Per Mörner v něm přijede na Öland slavit s dětmi Velikonoce. Oproti plánům přiveze ale i svého nemocného otce Jerryho, producenta pornofilmů a časopisů se stejnou tematikou.

Později je otec zavražděn, a byť jeho syn čeká na výsledek operace dcery Nilly a příliš se mu nevede v práci, rozhodne se po jeho minulosti pátrat na vlastní pěst.

Theorinovou silnou stránkou je vyprávění. Nedovoluje mu nechat příběh zahltit dějovým balastem, putuje jím přímočaře a má i schopnost nenápadně rozšiřovat počet podezřelých, to když u postav odhaluje spojitost s životem Jerryho či jeho rodinou.
A zatímco roztodivná spojení vyplouvají na povrch klidně a utěšeně, Theorin mimoděk vypráví o životních osudech Vendely Lerssonové, sousedky Pera Mörnera, ženy s kladným vztahem k vílám a jejich schopnostem plnit přání. Je to další cesta ke zdramatizování příběhu, stopa, která místy skoro až nabízí vysvětlení.

Ve Zkamenělé krvi je nakonec rozuzlení trochu zklamáním. Jelikož ale nejde o klasickou detektivku, spíše román o atmosféře romantického a současně hrůzostrašného ostrova Ölandu a o vykreslení naturelu tamních obyvatel, není to tolik podstatné. Theorinova kniha je přitažlivá od první chvíle. Vyprávěním, místem děje, dialogy i spádem.

Celkové hodnocení 80 %