Hlavní obsah

Také do Těšína mráz přichází z Hradu

Právo, Jiří P. Kříž

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Ostravská Janáčkova konzervatoř je mezi uměleckými školami štikou v rybníce. Každý rok do českých divadel vypouští zdatné herce a herečky. Řádka jejích absolventů působí i v Praze. Produkuje také inscenace, které jsou schopny obstát i na Festivalu divadel Moravy a Slezska v Českém Těšíně.

Foto: Jiří P. Kříž, Právo

Veronika Macková (Corinna) a Jan Lefner (Floridor)

Článek

Jeho dvanáctý ročník znovu omračuje v severovýchodním cípu Česka diváky, hosty i odbornou a studentskou porotu. Za královnou operetek Mam´zelle Nitouche se účastníci přehlídky rozjeli dokonce do Ostravy na mateřskou scénu konzervatoře, kde ji pod pedagogickým vedením Alexandry Gasnárkové nastudoval se studenty Bedřich Jansa.

Se Suchým za zády

Je to velká radost vidět budoucí kumštýře při práci s klasickým tématem Meilhaca a Millauda se songy Florimonda Hervého. A v hrátkách s klasickým překladem a úpravou Oldřicha Nového, převyprávěným po semaforském způsobu Jiřím Suchým, který s bratrem Ondřejem „restaurovali“ i písňové texty.

Aby toho nebylo dost, přenesli tvůrci inscenace příběh do dvacátých let minulého století, do časů charlestonu a prvních evropských krůčků jazzu. Kromě jisté nezkrotné rozjívenosti, která ovládla Célestina, důstojníky i jeptišky, občasných intonačních zakolísání, na konzervatoři se ale nevyučuje muzikálové herectví, vyloupla se z Nitušky plnokrevná inscenace. Úžasný divácký ohlas.

Zazářili Anna Bangoura (Denisa), Karolína Hýsková (Abatyše), Jan Lefner (Célestin a Floridor). Nejhvězdněji asi Veronika Macková jako Corinna, právě ta by ale měla trochu krotit předčasné hvězdné manýry.

S provazem na krku

Hned druhý, úterní festivalový příspěvek přinesl možná jeden z vrcholů přehlídky. Ostravská Aréna přijela do Těšína s hrou Tomáše Vůjtka S nadějí i bez ní.

Životní příběh Josefy Slánské, manželky popraveného komunistického funkcionáře, strůjce stalinistické éry, kterého rozdrtila jím budovaná mocenská mašinérie, nese výmluvný podtitul: Milovali jsme Sovětský svaz, a zároveň jsme se ho báli.

Od lednové premiéry inscenace ještě vyzrála. Eliminuje absenci výkladu historie druhé poloviny 20. století ve školách způsobem sugestivním, jedinečným a nechtěně zvedá varovný prst nad mrazem přicházejícím z euroskeptického Hradu, jehož vládce znovu pošilhává po těsnějším bratrském slovanském semknutí, rozumějme nedejbože s dominancí režimu putinovského Ruska. Pro Hrad lákavé, pro zemi varovné.

Středa patří na festivalu Těšínskému divadlu a Opavě, čtvrtek polským souborům z Těšín a Płocku, pátek ostravskému Divadlu loutek a slovenskému z Martina. Sobotní závěr obstará Divadlo Petra Bezruče z Ostravy.

Reklama

Výběr článků

Načítám