Článek
V Síti, kterou jste napsal v roce 1993, je hlavní postavou Janek Mitter, který bez dostatku důkazů skončí ve vězení. Vycházel jste z nějakého reálného předobrazu?
Není to pravdivý příběh, ale inspiroval jsem se případem z doby svého dětství. V sousedství, kde jsem tehdy s rodiči žil, se pohyboval člověk, který seděl dvacet let za vraždu, aniž by proti němu byly skutečně přesvědčivé důkazy. Našli se lidé, kteří věřili v jeho nevinu. Já jsem byl jedním z nich. Nemám pocit, že by se svět od té doby výrazně změnil.
Čím je mezi ostatními literárními bručounskými detektivy zajímavý váš Van Veeteren, který v Mitterově případě pátrá?
S Van Veeterenem je těžké se identifikovat. Pro mě samotného je jeho postava ještě stále záhadou. Na rozdíl třeba od detektiva Gunnara Barbarottiho, o kterém píšu ve své poslední knize Nebe nad Londýnem, není tak čitelný ani sympatický.
Původně jste se živil jako učitel. Kdy jste se rozhodl začít se věnovat na plný úvazek psaní?
Tehdy, kdy jsem přestal stíhat oboje. Učil jsem švédštinu a angličtinu víc než dvacet let, měl jsem tu práci rád, nechtěl jsem své studenty opouštět. Na začátku devadesátých let ovšem začaly být mé knihy úspěšné, četli je i lidé v zahraničí, a tak jsem si zvolil možnost být autorem na plný úvazek.
Má prvotina Kartograf nebyla žádný průlom. Rozhodl jsem se ale, že budu psát dál. Spisovatel by se neměl nechat tak snadno odradit. Anebo by měl mít alespoň nějakou záchrannou činnost, kdyby to s tím uměním náhodou nevyšlo...
Kritika často vyzdvihuje vaše dialogy. Sázíte na odposlechnuté konverzace?
Nejlepší je, když se s dialogy tolik nepářete. Pokud je dočišťujete a dlouze opravuje, výsledek nebývá příliš autentický, trčí z něj autorský zásah. Když si načrtnete srozumitelnou psychologii a příběh postavy, její hlas a slova pak přirozeně plynou samy.
Proč je v současnosti švédská krimi literatura tak populární?
Také mě to překvapuje. Celé to odstartovalo tak před patnácti lety v Německu, kde byly naše detektivky hojně překládané. Pak se celá ta vlna rozšířila do zbytku Evropy. Přestože mám švédské detektivky rád, musíte si uvědomit, že i v jejich případě hraje důležitou roli chytrý marketing.
Jak se takový chytrý marketing dělá?
Vezměte si třeba knihu Padesát odstínů šedé – všichni mí známí tvrdí, že ji nečetli a že by se toho braku ani prstem nedotkli, ale je to jedna z nejúspěšnějších publikací současnosti. Kde jsou pak všichni ti ctitelé? Stačí na plakát v metru dát pár slov jako „šokující“, „lechtivý“ nebo „úspěšný“ a většinu lidí takový titul zaujme.
Ta knížka nedávno vyšla i u nás...
No, vidíte, hned máte co nadělit mamince pod stromeček. Přitom v Česku máte tolik skvělých spisovatelů. Četl jsem Haška, Čapka, Kunderu a samozřejmě Havla. Hašek je vtipný, Kundera inspirativní, Čapek moudrý a Havel prostě skvělý. Máte dost štěstí.