Článek
Knížák se narodil 19. dubna 1940 v Plzni. V letech 1968 až 1969 přednášel na dvou univerzitách v USA. Za normalizace byl opakovaně zadržen a skončil ve vězení pro svůj nepřátelský postoj ke státu.
Byl u zrodu českého undergroundu, věnoval se výtvarnému umění, hudbě, architektuře, módě, fotografii i poezii. Mezi lety 1990 a 1997 byl rektorem Akademie výtvarných umění, od roku 1999 do roku 2011 pak ředitelem Národní galerie.
Knížák vystavoval vedle Česka a dalších evropských zemí i ve Spojených státech, Japonsku, Kanadě či Austrálii. Jeho dílo je zastoupeno v Muzeu moderního umění v New Yorku, britské Tate Gallery, francouzském Centre Pompidou a dalších institucích.
„V čele Národní galerie v Praze byl výraznou, nepřehlédnutelnou osobností. Pro instituci pracoval s velkým nasazením a entusiasmem,“ sdělila Novinkám Olga Kotková, ředitelka Sbírky starého umění a dočasně jmenovaná generální ředitelka Národní galerie.
„Především jeho zásluhou se podařilo koupit pro galerii, respektive pro stát, celou řadu vynikajících uměleckých děl, která předtím vrátila v rámci restitucí. Šlo například o obrazy Františka Kupky, Karla Škréty či Lucase Cranacha staršího,“ popsala Kotková.
„Sbohem, pane profesore,“ napsal na sociální sítě Macinka. Text doprovodil videem, na kterém Knížák vystoupil se skupinou Aktual. Následně informaci o Knížákově úmrtí Novinkám ministr potvrdil.
Umělec byl znám jako příznivec bývalého prezidenta Václava Klause, pro kterého v minulosti pracoval i Macinka. Kriticky se naopak Knížák vyjadřoval k prezidentům Miloši Zemanovi, Petru Pavlovi, ale i Václavu Havlovi.
