Autorovo alter ego Eduard Remody se opájí radostí nad tím, že se může přesunout do jakékoli doby, vstoupit do ložnice libovolného páru, být onou pověstnou muškou, která neviděna všechno a všude sleduje. Ale co? Inspirace, to je bolavá pata, respektive zlatý poklad, který se ne a ne objevit.

Existuje autorská rozkoš, když si otevře v počítači Word a ten se chystá naběhnout. Ještě nic, jenom vzrušení. Pak Eda napíše první slova a ví, jak to v ten den dopadne. Zda bude psát lehce a s vtipem, nebo napsané řádky rád vymaže.

Působivé jsou první stránky plné ironie z přijímacího pohovoru. V podobně anonymním prostoru, který už viděl doma i venku. Setkání s mladou Bc., která klade tolikrát už slyšené otázky, a Remody si uvědomuje, že musí podat obraz osobnosti, která je pozitivní, flexibilní, toužící po školení, kurzech, po rozvíjení svých schopností. Musí toužit vydělat prachy. Odsunout přemýšlení nad smyslem života do doby, než bude mít pořádně nabité konto. Musí prostě upsat duši kapitalismu, řečeno jeho slovy.

Škoda že toto prostředí i téma opustil a vrátil se do Brna, které má pro něj jedinečné kouzlo. Chodí po náměstí Svobody, Masarykově i Lidické ulici a kreslí portréty kamarádů z restaurací, hospod, barů a kaváren, z kina Art.

Ocenění si zaslouží košatá, obrazná řeč, kdy jeden fakt musí autor popsat pěti, ne deseti, patnácti přirovnáními. Kniha je obraz evokující portrét „zbytečného člověka“ známého z ruské prózy. Ale co když najde své téma? V tom je i naděje Daniela Krhuta, který podle záložky pracuje na pokračování.

Celkové hodnocení: 80%