Legendární bratři, režiséři Paolo a Vittorio Tavianiovi (Padre padrone, Noc svatého Vavřince, Dobrý den, Babylónie) sice už překročili osmdesátku, ale jejich nejnovější dílo je důkazem, že věk nemusí nutně poznamenat talent, nápady, tvůrčí hledání, ani originalitu. V tomto případě dokonce jedině v tom smyslu, že jim léta přidala na moudrosti a brilanci filmařského umění.

Paolo a Vittorio strávili šest měsíců v jedné z nejtvrdších italských věznic, kde si odpykávají dlouholeté tresty i zločinci nejtěžšího kalibru, nezřídka spojení s mafií. Nicméně právě v tomto vězení existuje také divadelní dílna a Tavianiovi byli více než přítomni tomu, když odsouzení studovali Shakespearova Julia Caesara.

Úzce spolupracovali s Fabiem Cavallim, který v tomto amatérském vězeňském souboru působí už řadu let jako režisér. Děj filmu tedy vychází ze Shakespearovy tragédie Julius Caesar, jeho filmová stylizace je však osobitým dílem obou bratrů. V autentickém prostředí tmavých cel, úzkých chodeb a mezi střeženými zdmi natočili výsostně filmové dílo.

Tavianiovi se totiž zdaleka nespokojili se záznamem divadelního představení nebo přísně dokumentárním zachycením jeho příprav. Svět Shakespearovy hry propojili se světem za zdmi kriminálu obdivuhodným způsobem nejen myšlenkově, ale i inscenací jednotlivých scén a celku, a dali tak představení další rozměr.

Prolínání se současností

Intriky, lásky, přátelství i zločiny doby alžbětinské se prolínají se současností. A kdy jindy než při studování Shakespeara by člověk měl víc cítit kontrast umění s vězením? Tavianiovi nahlížejí do osudů některých odsouzených a přirozeně je propojují se Shakespearovou hrou. A univerzálnost a věčná platnost dramatikova jazyka vede vězně stejně přirozeně k pochopení rolí, pochopení umění a možná - do určité míry - i jejich vlastních životů.

Tavianiovi zločince v žádném případě neomlouvají, přesto si divák - jako v každém silném díle - postupně vytváří k postavám vztah. A když na závěr jeden z herců pronese slova „Od té doby, co znám umění, stalo se z mé cely vězení,“ zazní v té větě mnohem víc než jen bezradnost vězně nad jeho budoucím osudem. Po jediném představení se totiž herci vrátili do cel...

Nicméně přinejmenším některé z nich tato zkušenost proměnila a některým i změnila život. Jeden napsal knihu, další, Salvatore Striano, se stal po propuštění filmovým hercem (byl letos hostem karlovarského festivalu, kde film Caesar musí zemřít představil), který už má za sebou roli například i ve snímku Mattea Garroneho Gomorra.

Caesar musí zemřít, Itálie 2012, 76 min. režie: Paolo a Vittorio Tavianiovi, hrají: Cosimo Rega, Salvatore Striano, Giovanni Arcuri, Antonio Frasca, Juan Dario Bonetti a další.

Celkové hodnocení: 90 %