Článek
Site-specific projekt umístili do osiřelé jednoposchoďové budovy na Nekázance. Kdyby v nepéči nebyla, skoro druhou Bertramkou být by mohla. Jako zázrakem si jí ještě nevšimli developeři ničitelských stavebních firem. Podtitul, který místu vtiskli autoři, je výmluvný: Kunsternace polomrtvého domu uměleckým šokem!
Do říše fantasmagorie
Doplňme si za kunsternaci (umělecké oživení), co chceme – třeba konsternaci nebo fascinaci, to podle nálady. A počasí. Hned ve zpustlé zahradě v překvapivě klidném zátiší uprostřed Prahy se ujmou rolí průvodců mrtvým domem Lucie Trmíková a David Prachař a pozvou návštěvníky do říše fantasmagorie.
Zadavateli Příliš tichého nosu jsou pořadatel scénografického kvadrienále a budoucí nájemce, proto je první invenční kvalitou projektu pojednání venkovního prostoru, místností a komnat domu - až po závěrečnou nadreálnou rajskou zahradu s andulkami a nebeskou kapelou, vyprovázející účastníky ze snu zase do reality.
Tělocvičné nářadí od žíněnek, švédské bedny, svislého lana až po snové židle zavěšené na zdech pojednali Petra Vlachynská a Ivana Kanhäuserová. Součástí obrazného celku jsou také hudebníci Joe Karafiát a Petr „Pepino“ Valášek.
V ráji českých žen
Ansámbl v pitoreskních společenských kostýmech nebo v tělocvičných úborech předvádí za duši tahající moudré piškuntálie Prachaře, prostořece něžnou neomalenost Tomáše Matonohy, rozkřídlené snění Trmíkové i provokativní samičí dráždivost povýšenou místy na životní nejistoty Petry Lustigové.
Celek využívá narážky a citace ve významovém posunu (Kafka, Beckett, Ionesco). Nebeský poprvé mimo jeviště obstál obstojně. Stvořil inscenaci šitou na míru přízračnému domu, užívaného někdejším Českým svazem žen, součásti absurdností socialistického realismu. Inu – Popis jednoho zápasu.
Pražské Quadriennale a Institut umění - Divadelní ústav: Příliš tichý nos. Kunsternace polomrtvého domu uměleckým šokem! - Režie Jan Nebeský, text Egon Tobiáš, hudba Joe Karafiát, Petr "Pepino" Valášek, scénografie Petra Vlachynská, Ivana Kanhäuserová. Česká premiéra 4. září, psáno z II. premiéry 7. září 2012 v Nekázance 18, Praha.