Letošní již čtrnáctý ročník ale poznamenal nedostatek peněz. Ministerstvo kultury proti předcházejícímu roku, kdy poskytlo 1,35 miliónu korun, letos přispělo pouhými 600 tisíci. Dotace občanskému sdružení Slovo 21, které je organizátorem festivalu, se snižují každý rok.

Odpadla svatba, křtiny i výstavy

Jak Právu řekl Michal Miko z produkce festivalu, s tím, že peněz poteče od státu stále méně, musejí počítat.

„Rozhodně ale nechceme rozsah festivalu zmenšovat. Budeme peníze shánět všude možně,“ dodal. To ostatně dělají již léta.

Na loňský ročník dali nejvíce Praha, kde se akce koná, i sponzoři domácí a ze zahraničí, třeba ambasády, kulturní centra či nadace. S dotací od ministerstva pořadatelé sehnali 6,5 miliónu.

Loni v rámci festivalu si tak umělci mohli dovolit předvést pravou romskou svatbu, letos chtěli ukázat nefalšované romské křtiny. Nevyšly na to peníze. Ze stejného důvody odpadly i dvě výstavy.

Málo Romů, málo peněz?

Ministerstvo kultury podle Mika odůvodňuje snižování dotace mimo jiné tím, že jen málo lidí se v ČR hlásí k romské národnosti.

„Toto kritérium je zavádějící, protože v ČR je rozhodně více Romů než oněch zhruba 13 tisíc, které se k romské národnosti přihlásilo při sčítání lidí a domů v roce 2011. Ostatní se k této národnosti nehlásí z historických důvodů. Přijde mně jako neadekvátní tímto argumentovat,“ odmítl důvod Miko.

Stejně nesouhlasí ani s kritikou festivalu, že se věnuje více zahraniční romské kultuře než té z ČR. „Letos se tu prezentovaly tři stovky romských interpretů. To svědčí o tom, jak zástupci ministerstva kultury festival navštěvují,“ řekl.

Organizátoři festivalu mohou svou finanční situaci ještě letos vylepšit, neboť ministerstvo v druhé polovině roku dodatečně rozděluje peníze, které mu zbydou. „Nechceme to zakřiknout,“ reagoval Miko.

Kapely i za statisíce

Nejde jen o přehlídku tradiční romské i jazzové hudby, ale také o promítání filmů a pořádání výstav s romskou problematikou. Prahou prochází defilé umělců. Festival je i příležitostí k seminářům a diskusím na téma Romové a společnost.

„Pokud budeme dostávat méně peněz, pak se nebudeme moci tak rozmáchnout jako dříve. Ceny kapel se úměrně zvyšují podle toho, jaké mají renomé ve světě. Třeba nejznámější cimbálová kapela Taraf de Haidoux, která byla oceněna cenou World Music, stojí 10 tisíc eur (čtvrt miliónu korun), obdobnou cenu je nutné zaplatit i některým kapelám ze Španělska. Není to nejlevnější záležitost,“ přiblížil Miko, který má právě tuto oblast na starosti.