Hlavní obsah

Rolling Stones v září oslaví padesát let. Bude mejdan

Právo, Jaroslav Špulák a Ilja Kučera ml.

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Padesát let hvězdné kariéry, padesát let úspěchů i propadů, padesát roků nevázaného sebezničujícího života, nezřídka na samém pokraji přežití. To je historie hudebního fenoménu Rolling Stones.

Foto: EMI Music

Aktuální sestava The Rolling Stones, zleva Keith Richards, Ron Wood, Mick Jagger a Charlie Watts

Článek

Historie největší rock´n´rollové skupiny světa, jak bývají Rolling Stones zhusta nazýváni, se začala s definitivní platností psát 12. července roku 1962 v legendárním londýnském klubu Marquee, kde kapela odehrála svůj úplně první koncert. Tomu předcházela známá historka o někdejších spolužácích Micku Jaggerovi a Keithu Richardsovi, kteří se čistě náhodou potkali v předměstském vlaku.

Foto: ČTK

Ve zlatých šedesátých letech. Uprostřed dnes již nežijící Brian Jones, jenž měl být původně lídrem kapely.

Jagger třímal v ruce desky Chucka Berryho a Muddyho Waterse, v Anglii těžko sehnatelné exempláře, na něž Richards vypoulil oči. Slovo pak dalo slovo a příští kapela byla na světě. V počátcích strmé dráhy Rolling Stones stál ovšem v popředí zájmu fanoušků a především fanynek ještě jiný mladý muž, charismatický kytarista Brian Jones. Poněkud zastiňoval pozdější ústřední dvojici „jiskřivých dvojčátek“, jak si postupem let Jagger s Richardsem začali říkat. Jagger vzpomíná:

„Nikdy jsem opravdu nechtěl být líder. Brian o to stál. Zoufale potřeboval pozornost, chtěl být obdivován a milován. To hodně lidí dělalo, ale pro něj to nebylo dost.“ Popularita Stones strmě narůstala a kapela se rychle stala drzou a provokativní protiváhou uhlazenějších a učesanějších Beatles. „Někdy jsme přijeli a bylo tam už tolik lidí, že jsme se nemohli na koncert ani dostat a tím pádem ani hrát,“ vzpomíná Richards.

Staří parťáci se naplno usmířili až v roce 1989 při práci na desce Steel Wheels, po níž následovalo světové turné Urban Jungle

V květnu 1965 dali Stones světu jeden z největších hitů rockové historie vůbec, skladbu (I Can’t Get No) Satisfaction. Zajímavé je, že typický páravý zvuk kytary v proslulém motivu písně původně na nahrávce vůbec neměl být. Richards ho natáčel jenom jako pomocnou stopu pro zamýšlenou dechovou sekci.

Sex, drogy, rock’n’roll

Ve druhé polovině šesté dekády byli už Rolling Stones celosvětovou senzací. Ale život hvězd začal přinášet i problémy, a to především s drogami. O divoké večírky se začala zajímat policie, která v roce 1967 provedla zátah v Richardsově bytě v Redlans. Kytarista poté situaci zhodnotil slovy: „Až teprve po tom zátahu v Redlans jsem si uvědomil, že zábava skončila. Že už hrajeme na úplně jiném hřišti. Od té doby přestal být Londýn tím skvělým místem, kde jste mohli dělat, co jste chtěli.”

Popularita Stones strmě narůstala a kapela se rychle stala drzou a provokativní protiváhou uhlazenějších a učesanějších Beatles

A skutečně, nejen členové Stones, ale i další příslušníci jejich rockové generace se počali seznamovat s policejními celami, soudními síněmi a vězením. Nejkrutější daň si toxická závislost vybrala na Brianu Jonesovi. Za nevyjasněných okolností byl 3. července 1969 nalezen mrtvý v bazénu svého domu. Osmdesáté roky byly v životě Stones léty útlumu. Vzájemné vztahy Jaggera a Richardse byly nevalné, zpěvák se nechal slyšet, že z práce pro kapelu je už příliš unaven, a v roce 1984 podepsal ke zděšení ostatních vlastní nahrávací smlouvu.

Oslavy neoslavy

Rolling Stones na svých webových stránkách nedávno oznámili, že letos v září, při příležitosti oslav 50. výročí jejich vzniku, bude uveden celovečerní dokumentární film, v němž režisér Brett Morgen zmapoval historii skupiny od jejích úplných počátků. Chystá se také vydání obrazově velice bohaté knižní publikace. Podle magazínu Rolling Stone spolu členové kapely naposledy hráli na začátku roku v jednom londýnském studiu.

Byl u toho údajně i baskytarista Bill Wyman, a to poprvé od svého odchodu z kapely v roce 1992. „Hráli jsme hodně blues a skladby jako Some Girls a podobné věci,“ potvrdil zpěvák Mick Jagger. „Šlo to velmi dobře.“ Spekuluje se také o tom, že by novou desku mohl produkovat Jack White, jedna z největších hvězd současné hudební scény. Na koncerty prý ale formace vyrazí až příští rok, byť se objevily i zprávy o tom, že by mohla na pár místech hrát už letos na podzim. Jak vidno, k oslavám svých padesáti let se moc nemá.

O rok později vydal své první sólové album She’s the Boss. Staří parťáci se naplno usmířili až v roce 1989 při práci na desce Steel Wheels, po níž následovalo světové turné Urban Jungle. To poprvé přivedlo Stones i do Prahy. Po turné kapelu opustil nejstarší člen, baskytarista Bill Wyman, aby si dopřál po třiceti divokých letech přece jen trochu odpočinku. Jeho místo zaujal Darryl Jones, s nímž kapela pokračuje dodnes. I když nutno přiznat, že hudební aktivitou připomíná v současnosti její padesátiletý mejdan spíše poklidné posezení starších pánů. Ale nechme se překvapit.

Reklama

Související témata:

Související články

Bruce Springsteen dobyl Prahu

V pražském Edenu ve středu vystoupil americký zpěvák a kytarista Bruce Springsteen. Tentokrát si už s sebou přivezl svoji kapelu E Street Band, která jej...

Výběr článků

Načítám