Pokud vím, není to vaše první setkání s touto Scribeovou hrou…

Koncem osmdesátých let jsem ve Sklenici vody na jevišti Divadla ABC hrála Abigail, zdánlivou naivku, ale ve skutečnosti holku, která se rychle rozkouká a účinně ohrožuje postavení Vévodkyně jako první dámy anglického dvora. Čas běží a já jsem z Abigail přesedlala právě na Vévodkyni, kterou tehdy hrála Alena Vránová v alternaci s Věrou Galatíkovou. Je pro mě čest, že si po tak skvělých herečkách můžu tuhle roli zahrát, a to v Praze, kde od té doby hra nebyla uvedena.

Která z postav se vám hraje lépe?

Těžko říct. Abigail je ve svém jednání přímější než Vévodkyně, která je opravdu velká mrcha. Ale hraje se mi moc dobře. Ta hra je obtížná mimo jiné i tím, že něco jiného hrajete, a něco jiného si jako postava myslíte. Skrýváte své intriky, aby divák nepřišel o překvapení. Vybalancovat vnitřní stav s vnějším projevem není snadné.

Na jevišti vinohradského divadla hrajete lady Cheveleyovou ve Wildeově Ideálním manželu. Mají tyhle dvě intrikánky něco společného?

Myslím, že hodně. Obě se pohybují ve vyšší společnosti, obě usilují o zisk, ale lady Cheveleyové jde víc o peníze a osnování intrik, zatímco Vévodkyně ze všeho nejvíc touží po moci. Ona tahá za drátky a udělá všechno proto, aby si post první dámy království udržela.

Myslíte, že by Scribe postavou Vévodkyně uspokojil i nároky dnešních feministek?

Tím si nejsem jistá, protože proti Vévodkyni autor postavil stejně schopného intrikána v postavě Hraběte, kterého hraje Petr Štěpánek. Ale rozhodně jsou, co do intrikaření, oba naprosto vyrovnaní. Ostatně on byl před minulými volbami na jejím místě, takže to by možná mohlo feministky uspokojit.

Bude Sklenice vody divákům připomínat dnešní politické hrátky?

Doufám, že ano, protože je to nadčasová hra v myšlence, že v boji o moc jsou lidé schopni se dopouštět i zločinů. V tom je hra až dobrodružná, protože politika je dobrodružná věc, ovšem jen pro silné žaludky. Ale u Scribea hrají kromě politiky velkou roli i láska a vášeň, takže doufám, že koktejl namíchaný z těchto ingrediencí bude pro diváky zábavný. Není to žádná řachanda, ale chytrá komedie pro chytré diváky, kteří ocení jemnou hru s fakty.

Je ještě něco, nač by se diváci měli těšit?

Určitě na krásné a barevně sladěné kostýmy Aleny Schäferové, na atmosféru lázní, do které režie hru zasadila a kde se odvíjí nezávazná konverzace, ze které se vyvine poutavý příběh.

Sklenice vody je po hrách Na útěku a Vzpomínky zůstanou vaší třetí inscenací v Divadle Ungelt. Jak došlo ke vzájemné spolupráci?

Po nabídce z Divadla Ungelt jsem pošilhávala. A pak přišla v době, kdy jsem začala být nespokojená s divadlem, jaké se hrálo na vinohradské scéně, a uvažovala jsem o změně. Přechod do Ungeltu mi naprosto vyhovoval, protože se v něm hraje divadlo, které divákům vypráví příběh a hercům nabízí krásné role.

Z Divadla na Vinohradech jste odešla po dvaceti letech. Nebyl to krok do nejistoty?

Vůbec ne, pociťovala jsem potřebu změny. V téže době se udála velká změna v mém soukromém životě, tak jsem měla našlápnuto ke změně i v pracovní sféře. A nelituju. Najednou se cítím svojí paní se vším všudy. Na nedostatek práce si nemůžu stěžovat. Na Vinohradech dohrávám lady Cheveleyovou v Ideálním manželu, což mi vedle tří titulů v Ungeltu úplně stačí. Kromě toho točím už šestým rokem Ordinaci v růžové zahradě, letos i Sanitku a občas se objevím ve Vyprávěj. Jen je mi líto, že už se skoro netočí klasické televizní inscenace s kvalitními předlohami, s nimiž se z obrazovky vytratila silná výpověď. Tuhle kvalitu nedokáže nekonečné seriálové spřádání osudů a vztahů nahradit.

Co pro vás znamená opětovné setkání s režisérem Petrem Novotným?

S Petrem se známe už z Městských divadel pražských, kde mě před čtvrt stoletím přesvědčil, abych se vrátila z mateřské dovolené kvůli práci na Markétě Lazarově, čehož jsem nikdy nelitovala. Pak jsme spolu na Vinohradech dělali Hostinu u Petronia, Sto roků samoty, Talisman anebo Krejčovský salón. Petr umí pracovat s hercem, neláme ho jako figurku do svých režisérských představ, ale vychází z něho. A to je pro mě velice příjemné.

Jak vám vyhovuje hraní pod širým nebem?

Mám s ním zkušenost pouze ze dvou sezón na Novém Světě, ale musím říct, že má své kouzlo pro herce i diváky. Pocítila jsem ho i jako divák z hlediště, a to přesto, že jsem seděla zabalená v pláštěnce a dece. Ale letos mají být večery teplé, takže diváci se nemusejí ničeho obávat. To spíše my se v kostýmech a parukách na jevišti zapotíme.

Takže vám není líto prázdninového volna?

Ani ne. Moje děti jsou už velké a rozhodně se mnou netouží strávit dva měsíce prázdnin. A navíc představení na Letní scéně nemám tolik, abych v nich nenašla skulinku na to odjet třeba na týden k moři. Já totiž moc ráda cestuju.