Hlavní obsah

Ugly Kid Joe: Není už skoro žádný pořádný rock’n’roll

Právo, Šárka Hellerová

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Rocková skupina Ugly Kid Joe vystoupí v úterý 26. června v pražském Lucerna Music Baru. Kalifornská formace je na světě od roku 1990 a své nejslavnější období prožívala v polovině devadesátých let. Roku 1997 se rozešla a comeback připravila až v roce 2010. Právu odpověděl na otázky kytarista Klaus Eichstadt.

Foto: archiv , Právo

Ugly Kid Joe zahrají v Praze hlavně své starší písně. Klaus Eichstadt druhý zprava.

Článek

Na začátku devadesátých let byli ve skvělé formě Nirvana, Faith No More nebo Guns N’Roses, vy ostatně také. Jak na tu dobu vzpomínáte?

Tehdy byla v nejlepší formě většina mých nejoblíbenějších kapel. Kromě těch, které jste zmínila, ještě vzpomenu třeba Mötley Crüe nebo Metalliku. Byla to silná doba pro rock’n’roll a heavy metal. Já ale mám rád i současnou scénu.

Co je na ní zajímavé?

Líbí se mi její rozmanitost. Mám rád spoustu popové hudby a také současný zvuk. Mám rád všechny ty hudebníky, kteří k sobě míchají zvuk dance music a hip-hopu. Jsem fanoušek experimentů. Sice už není skoro žádný pořádný rock’n’roll, tomu se dařilo v osmdesátých a devadesátých letech, ale mě moc baví míchání elektroniky a všech dalších žánrů.

Máte rád třeba i bláznivá spojení?

Jasně, líbí se mi řada bláznivých spojení. Třeba když zpívá Christina Aguilera s rapperem Nellym. Nebo její písnička s Maroon 5, která je o tom, jak se pohybuje Mick Jagger.

Jednou z vašich nejúspěšnějších písniček je Cats In The Cradle. Je to coververze skladby zpěváka Harryho Chapina. Proč jste si ji do repertoáru vybrali?

To je prozaické – líbila se nám. A i dnes bych řekl, že to byla dobrá volba.

Co vás pak vedlo k tomu, abyste skupinu Ugly Kid Joe v roce 2010 obnovili?

My se nerozešli ve zlém. Po celou dobu jsme byli v kontaktu, zůstali jsme přátelé. Jednou Dave Fortman zavolal, jestli nemáme nějaké písničky, že bychom mohli udělat další album. Já byl nadšený. Když se ozvou nejlepší přátelé, že to zase dáte dohromady, není co řešit. Když je jeden z těch přátel navíc úspěšný producent, což se týká Davea, a druhý jeden z nejlepších bubeníků, tedy Shannon Larkin, zní to nadějně. Všech pět nás hned souhlasilo. Deska ještě není na světě, ale pracujeme na tom.

Nedávno vyšlo digitálně minialbum Stairway To Hell...

Album vyjde snad co nejdřív.

Za těch třináct let, co jste nehráli, se situace na rockové scéně velmi změnila. Je těžké se na ni po tak dlouhé době vrátit?

Ze začátku toho může být na vás trochu moc. Vrátit se do studia a na cesty není úplně nejjednodušší, přece jen jsme byli chvíli mimo. Ale vlastně se to ani nezdá tak dlouho, je to prostě rock’n’roll. Je to zábava.

Reklama

Výběr článků

Načítám