K muzikálu jste přišel v roce 1994, v době, kdy jste byl jako zpěvák na vrcholu popularity. Měl jste za sebou alba se skupinou Motorband i první počin s BSP. Proč jste cítil potřebu ukročit k muzikálu?

V době, kdy jsme chystali druhé album BSP, mě oslovil jazzman Milan Svoboda, jestli bych se nechtěl přijít podívat do pražského Divadla ABC, kde dělají konkurz na muzikál, který napsal podle knihy Borise Viana Pěna dní. Zbystřil jsem, protože mám Viana moc rád. Už před revolucí jsem od něho četl povídky a příběhy, které vydávala Jazzová sekce, mezi nimi i Pěnu dní. To mi bylo asi sedmnáct. Navíc jsou všechny Vianovy romány a povídky prodchnuté jazzem. Přišlo mi to zajímavé, a tak jsem se na konkurz šel podívat.

Absolvoval jste ho?

Ne, protože Milan měl jasno v tom, kdo bude v muzikálu hrát. Psal ho v podstatě na tělo vybraným zpěvákům a oslovoval je vlastně až dodatečně. Všichni se tam ke mně od začátku chovali jako k velké hvězdě. Podlehl jsem kráse okamžiku a domluvili jsme se s Milanem, že v Pěně dní budu účinkovat. Říkal jsem si, že když nic jiného, tak to pro mě bude dobrá zkušenost. V té době jsem netušil, že s muzikály vydržím dalších osmnáct let.

Proč se to stalo?

Pěna dní se v Divadle ABC hrála dost krátký čas, a když skončila, opravdu jsem si myslel, že s muzikály skončím. V týmu byl ale režisér Petr Novotný, který mě záhy oslovil na roli Ježíše v Jesus Christ Superstar. Lámal mě strašně dlouho, vůbec se mi do toho nechtělo a navíc jsem se nechtěl vázat v divadle. Táhlo mě to na rocková pódia a měl jsem už v hlavě projekt No Guitars! Nakonec jsem se ale nechal ukecat. Jesus Christ Superstar měl pak velký úspěch, byl to rockový muzikál a ve mně se něco zlomilo. Čtyři roky s ním rozhodly o mém dalším muzikálovém osudu.

Šlo to na vrub kariéry rockového hudebníka a zpěváka?

Vůbec ne. Té jsem zůstal věrný a nikdy jsem ji neošidil. Bylo a je to dost vyčerpávající, na tom rozkročení mezi rockem a muzikálem ale nehodlám nic měnit.

Přišlo po Jesus Christ Superstar něco stejně silného?

Přišlo, deset krásných let v pražském Divadle Ta Fantastika. Tam mi divadelní prostředí naprosto učarovalo a já si uvědomil, že do něho chci patřit. Tahle éra je na cédéčku Muzikál a film také zachycena.

Co bylo na Ta Fantastice tak přitažlivého?

Oceňuji především invenci a vizionářství producenta Petra Kratochvíla. Nebál se jít do věcí, kterými dával český muzikálový svět do pohybu a přinášel mu nové myšlenky. V době, kdy u nás měly muzikály největší boom a bylo jednoduché dělat je tak, jak se to dělalo, se nebál riskovat. Šlo mu především o divadlo a kumšt. Po obrovském úspěchu Johanky z Arku to začalo muzikálem Excalibur, který napsal Michal Pavlíček. Dlouhou dobu se práci na muzikálech bránil, ale nakonec se mi podařilo ho přesvědčit, že v Ta Fantastice bude mít podporu i volnou ruku. V té době se také do divadla začala natahovat spousta velkých divadelních, hudebních i hereckých osobností.

Byl Excalibur vrcholem tvorby divadla?

Byl jedním z vrcholů. Po něm totiž přišel výborný, až dekadentní muzikál Obraz Doriana Graye. Podle mého názoru přinesl nejlepší hudbu, jakou kdy Pavlíček pro divadlo složil. Také mi celou dobu, kdy to vznikalo, neustále volal, pouštěl mi nové skladby a tvrdil, že se cítí jako ryba ve vodě. Dalším vrcholem byl podle mě muzikál Němcová! Bylo to umělecky velmi nadprůměrné představení. Bohužel se nehrál moc dlouho, protože éra muzikálové Fantastiky spěla ke konci. Petr Kratochvíl pak svou producentskou činnost ukončil.

Bohužel zrovna v době, kdy se z vás stal milovník divadla?

Stal se ze mě jeho velký vyznavač. Dnes už se nebráním ani nabídkám na činoherní hraní. Osmnáct let na muzikálových prknech je dost velká zkušenost. Bez divadla nemohu být a netajím se tím, že bych si chtěl výhledově, čistě pro radost založit vlastní divadelní společnost. Až vyřeším prostory, v nichž bych mohl svůj záměr realizovat, chtěl bych si tak dělat divadlem radost.

Vaše nové cédéčko se jmenuje Muzikál a film. Co na něm zastupuje filmovou složku?

Je tam písnička Samota, kterou jsme s Lucií Bílou nazpívali pro film Kajínek. Dále je na něm písnička Tak abyste to věděla z filmu Kdyby tisíc klarinetů, ve které zpívám s Bárou Basikovou a Danem Bártou, a duet s Lucií Bílou A pohádky je konec z pohádky Nesmrtelná teta.