Rumer to původně zkoušela v indie-folkové skupině La Honda. Ta už je minulostí a v roce 2010 se objevilo první album pod jménem Rumer - Seasons of My Soul. Poté šla prudce nahoru, všímala si jí média a samotný Burt Bacharach ji pozval do Kalifornie a nabídnul několik svých písní. Letos přichází s další deskou, která je plná coververzí.

Rumer je zástupcem stále častějšího trendu imaginární nostalgie, což znamená, že stále více lidí cítí nostalgii po době, kterou vůbec nezažili. Nejsilněji se to projevuje právě v hudbě. Co to vypovídá o dnešní pop music, nechme stranou, to by bylo na samostatný článek.

Zpěvačka, narozená v roce 1979, natočila album coververzí přesně ohraničené sedmou dekádou. Nesáhla ovšem po provařených hitech, to už by bylo příliš banální. Naopak vytáhla desky, které byste i v dobrém bazaru s vinyly museli pořádně dlouho hledat - mezi nimi hippie Jimmy Webb, dále Richie Havens, Hall a Oates a last but not least také “černý Mojžíš” Isaac Hayes se svou ryzí soulovou baladou Soulsville.

Rummer mnohé z písní učesala a zbavila hipícké rozervanosti (speciálně u Jimmyho Webba), zachovala ale romantický opar a aranže jsou samozřejmě striktní retro. Piáno, smyčce a všeobjímající backgroundové vokály.

Sama zpívá podobně jako Dusty Springfield, jde o spíše popový projev s malou špetkou soulu. Hlasově éterická a introvertně bloumající krajinou svých (většinou) mrtvých idolů, zanechává vlastně velmi příjemný dojem. Čistá vykrádačka, namítnou asi někteří znalci. Ale co, alespoň se to dá poslouchat, dodají jiní.

Celkové hodnocení: 65 %