"Zatraceně ohromující," vydechl Hansard. "Vůbec jsme nemohli uvěřit, že to vyhrávalo jednu cenu za druhou. Po té ceremonii jsem z toho byl úplně na větvi a musel jsem se projít asi 40 bloků, abych si vyčistil hlavu."

Udílení cen navštívil i s Markétou Irglovou, i když s vlastním divadelním muzikálem nemají nic společného, nehráli v něm, ani neovlivňovali jeho podobu. Večer si ale moc užili: "Byla to neuvěřitelná noc. Někdy něco stvoříš nebo jsi součástí týmu, který něco stvoří, a ono to roste a žije dál vlastním životem a ty cítíš vděk, cítíš pokoru."

"Na muzikálu jsem se nepodílel. Držel jsem si odstup. Upřímně řečeno mě děsila ta představa jít s tím na Broadway. John Carney, který režíroval film Once, mě pořád ujišťoval, že to nepadne do špatných rukou. Prosil jsem ho, aby to nedělal, ale když jsem viděl zkoušky, byl jsem ohromen, s jako elegancí s tím zacházeli."

Muzikál Once ani nepovažuje za velkou komerční produkci. "Moc se mi líbí, že nepoužívají kouř a zrcadla. Je to tak trochu anti-velká produkce. Dobře, hrají to na Broadwayi a ve velkém divadle, ale to, co se odehrává na pódiu, je fakt prosté. Je to jako na koncertě White Stripes, máte tam dva lidi na pódiu a žádné skryté klávesy. A to, nehledě na skvělou muziku, vás přiměje zamilovat si to."

Springsteen o úspěchu

Hansard právě vydává sólové album Rhythm and Repose, které nahrál s kamarádem Thomasem Bartlettem. "Vzal jsem si rok volna od koncertování, odjel do New Yorku a trávil čas s Thomasem. Jamovali jsme," řekl. "Byla to nejjednodušší nahrávka, co jsem kdy dělal. Všechno to proběhlo v pohodě, žádné násilí."

"Tu noc před Oscary (v roce 2006) mi Bruce Springsteen řekl: Když máš úspěch, musíš to nějak oslavit, i kdyby šlo jen o láhev piva nebo šampaňského, nebo si zajdeš do restaurace s rodinou, vezmeš dovolenou. Když si neprožiješ ten úspěch, tak se z toho stane jen další pracovní den.

A já si řekl: "Ježiši, to je tak pravdivé."