Ještě v roce 2006 nebyl Tichý (1926 – 2011) zastoupen na pražské výstavě české fotografie 20. století. To už ho ale znal svět: Sevilla (2004), Curych, New York, Berlín, Antverpy, Haarlem, Londýn, Salcburk, Brno (2006)… Jeho kumšt spojme s konceptualismem, je ovšem naprosto autentický, nezařaditelný. Fotku od Tichého koupíte v okolí Česka od 5 do 8 tisíc euro.

Nás je míň

Petrželkovou zastihla inspirace životním příběhem kyjovského podivína, šmíráka ženských na koupališti, svérázného filozofa, alkoholika, špindíry, houmlesáckého potížisty v nejvyšším bodu pomyslné sinusoidy inscenační tvorby. Podobnými vrcholy její tvůrčí křivky jsou třeba Cenci v ostravském Národním divadle nebo Blanche a Marie ve Zlíně. Na opačném konci pak dráždí Romeo a Julie v Divadle Petra Bezruče Ostrava nebo Jules a Jim v Redutě ND Brno. Tichý Tarzan je prozatím jejím nesporným tvůrčím vrcholem.

Důsledné odlišování slováckého, moravského nebo pražského prostředí, světa bláznů i kurátorských manipulací, jež proti vůli původce, který vlastním dílem opovrhoval a peníze byly pro něho bezcenným statkem, prosazují jeho fotografie ve světě, a nakonec opožděně i doma. Inscenace v Huse je ovšem neoslavná, autentická.

Před diváky vystupuje z par rozměrné plátno rozporuplné epochy, ve které Tichý žil. Po slibném rozletu odmítl po válce na pražské AVU malovat, co nevidí, symbolicky akce o absenci kladiva v rukou figuranta svírajícího jen srp. A odešel. Ještě při záblesku lepších časů v roce 1956 a 1958 vystavoval v Kyjově a Brně se skupinou výtvarníků kolem Bohumíra Matala. Ten později patřil do výsostné družiny: B. Lacina, J. Rajlich, M. Šimorda, M. Zezula, M. Slezák, L. Kundera atd. Tichý se ztratil do léčeben v Opavě, v Kroměříži. S pýchou říkával: „Blázni jsou ti, kterých je míň.“

Salve Ivana Hloužková!

Výjimečný herecký výkon v titulní roli podává někdejší slavná Morávkova Maryša Ivana Hloužková. Člověk po chvíli přestane vnímat, že fotografa a podivína hraje ženská. Její Tarzan je dokonalou studií mužských gest, pohybu a dikce nedbalé elegance. Jak jinak – zápis na herecký výkon roku.

Pozadu nezůstávají ani Gabriela Štefanová v roli kyjovské sousedky Jany - až do konce dnů Tichému poklízela - Anička Duchaňová a Anežka Kubátová v postavách Tichého inspirací, Vladimír Hauser a Robert Mikluš coby jeho trapiči a oslavitelé. Velké inscenace se někdy rodí nenápadně, skoro stranou zájmu. Jako Tichý Tarzan.

Centrum experimentálního divadla Brno - Simona Petrů: Tichý Tarzan. Zcizené deníky fantoma erotické fotografie. Spolupráce na scénáři Petr Jan Kryštof. Režie Anna Petrželková, dramaturgie Josef Kovalčuk, scéna a kostýmy Lucie Labajová, hudba Petr Hromádka. Světová premiéra 13. ledna, psáno z reprízy 12. června 2012 ve Sklepní scéně Divadla Husa na provázku Brno.

Celkové hodnocení: 90%