Když jste dostala nabídku z Goethe Institutu vytvořit představení s romskou tematikou, souhlasila jste ihned?

Pozvání přišlo před třemi lety a nějakou dobu jsem přemýšlela o tom, jestli se mám touto tematikou zabývat. Když došlo k událostem ve Francii v roce 2010, kdy byli Romové, vlastně rumunští občané s evropskými pasy deportováni ze země, teprve tehdy jsem se opravdu utvrdila v tom, že s touto otázkou chci něco dělat.

Jak vznikl název díla Open for Everything?

Když jsme při našich cestách po Maďarsku, Slovensku a Česku pořádali konkurzy s romskými uměleckými soubory, jedna ze skupin řekla, že chce být otevřena všemu. Bylo to paradoxní, protože jsem si myslela, že ne opravdu všemu mohou a chtějí být tito lidé otevření. Ze začátku byli totiž všichni velmi uzavření a bylo těžké k nim proniknout. Mezi romskou a neromskou populací existuje spousta nedůvěry. Proto jsem si řekla, že právě tento výrok můžeme použít jako název našeho představení.

Jaké je podle vás postavení romské menšiny?

Je to velice složitá otázka. Mezi menšinami je určitě mnoho lidí, kteří jsou špatní, páchají zločiny, ale stejně tak najdete mnoho takových i mezi většinovou populací. O menšině si lidé tudíž řeknou, že je špatná, kdežto u většiny k tomuto generalizování nedochází. Je to začarovaný kruh. Když s Romy zacházíte jako se zločinci, zločince z nich uděláte. Nemyslím si ale, že by náš projekt měl být jako nějaká provokace.

Co bylo inspirující na práci s mladými Romy?

Byli velmi talentovaní, rychle se učili a chtěli se učit. Například tam máme jednu třináctiletou dívku, která žila tři měsíce bez rodiny, výborně to zvládala a myslím si, že je skvělá, silná a otevřená. Nebo na jeden casting v roce 2010 přišel chlapec jménem Rajmon a na druhé kolo, které bylo po roce, se vrátil jako dívka Fatima. Této „malé komplikace“ jsme využili i v představení a vznikla z toho role transsexuála.