I když třídenní festival skončil v neděli, v Mikulově zůstává do 19. srpna většina výstav vytvořených výhradně pro zámecké komnaty. Společný jmenovatel jednotlivých instalací by mohl být ukryt v kombinaci slov přesah, vtip a poctivá práce.

To vše v sobě snoubí sklářské umění Vratislava Šotoly (1931– 2010), vedle Františka Víznera nebo Adolfa Matury jednoho z velikánů českého užitého skla. Jeho nápady byly rafinované, hýřily poetickou jemností a čistota tvarů fungovala ve vzácné symbióze s expresivní barevností. „Studoval u profesora Kaplického a tam se hodně zabývali malbou. On taky maloval a barvy pro něj byly důležité, nešetřil jimi. Byly to odvážné, ale vyvážené kombinace,“ říká Šotolova dcera Anna, která sestavila výběr z rodinného archívu.

Svůj osobní pohled nazvala jednoduše a mile Táta. Jednotlivé objekty – ať už jeho slavné dózy na ovoce, poklop na bábovku, nebo svatební vázu – doplnila stručnými, leč výstižnými popisky. V jednom z nich například píše, jak se jí kamarádi ptali, zda se u nich doma pije z vázy. „Táta dělal hodně nápojové sklo a některé skleničky měly i půllitrový objem. A já jsem do nich kamarádům dělávala třeba šťávu, protože se z nich u nás normálně pilo,“ vzpomíná a dodává, že některé věci v dětství vůbec ráda neměla: „Dneska je ale vidím vyloženě jako krásné.“

Mohutný lustr Eliáš

Druhou výraznou expozicí je výběr ze sbírky pražské galerie Křehký, specializující se na unikátní kusy nebo limitované edice, a jak zdůrazňují její zakladatelé Jana Zielinski a Jiří Macek, „jsou plné příběhů“. Instalaci dominuje mohutný, a přece křehký lustr Eliáš od držitelů ceny Grand designér roku 2011, Zdeňka Vacka a Daniela Pošty.

Základem je křišťálový lustr, který je obrostlý přírodními krystaly kamence. Jde o technologicky náročný proces, kdy bylo svítidlo na tři týdny ponořeno do roztoku.

„Inspirace vznikla tak, že jsme před lety navštívili Preciosu, viděli jsme Panskou skálu, která je nad Kamenickým Šenovem, a jeli se podívat na starou továrnu Eliase Palmeho, která byla předchůdcem Preciosy. Celé to na nás zapůsobilo – nahoře jsou třetihorní skály, dole v údolí továrna. Tady se třeba vyráběly lustry pro mahárádžu, tak stará je to tradice, dnes ale se zašlou slávou,“ vysvětluje Daniel Pošta.

Lustr Eliáš navrhli pro Preciosu Zdeněk Vacek a Daniel Pošta.

Lustr Eliáš, na jehož výrobě se podílela Preciosa, navrhli pro Galerii Křehký Zdeněk Vacek a Daniel Pošta.

FOTO: Křehký Mikulov

Tvůrčí duo navazuje na ceněnou kolekci šperků Virus, jejíž myšlenkou je parazitování a roubování jednoho materiálu do druhého. Zároveň tvůrci hledají nové pojetí luxusu.

Společnost krásnému svítidlu dělají v dřevěné konstrukci třeba Živá váza od Michaely Tomiškové, Gajdy od Tomáše Krále nebo porcelánový tygr Daniela Pirče, jehož prototyp představil designér v rámci expozice Archív zázraků pro Expo 2010 v Šanghaji. Jeho tygr je v pohybu, ošlehaný větrem.

Poutavá je rovněž přehlídka Substance, v níž si s průmyslovými materiály nečekaně pohrává Jiří Pelcl. Ze železných plátů například vytvořil křeslo nebo vymyslel papírovou ulitu jako „telefonní budku“. Nečekané souvislosti návštěvníkovi také odhaluje instalace Strom, ukazující, jak rok a půl vznikal stůl z jednoho kmene stromu. Autorem fotografií je Václav Jirásek, masivní objekt navrhlo studio Olgoj Chorchoj.

Jihomoravské městečko v srdci vinařského kraje ukrývá silné genius loci – vedle všudypřítomných sklípků, romantického Svatého kopečku a pompézní Dietrichsteinské hrobky najdete v zámku i jiné poklady, tentokrát designérské.