Team zvládl dobře až finále

Měl to být večer plný radosti a dobré muziky. Nakonec ale kapela nezapřela svůj věk, na pódiu působila místy unaveným dojmem a některé její písničky nevykazovaly tušenou nadčasovost – jinak jistě myšlenku, s jakou přicházely v osmdesátých a devadesátých letech minulého století na svět.

Pětice (bez zřejmě nemocného Milana Dočekala) začala koncert s obrovskou sebedůvěrou. Což o to, skladby Mám na teba chuť a Prievan v peňaženke patří v její diskografii k nejlepším, a jestliže si při nich „dorovnával“ zvuk, byla to přirozená součást koncertu.

Potom ale zpěvák Pavol Habera počal vypouštět proud slov, z nichž se během následujících chvil vyklubalo poděkování sponzorům nebo přemlouvání kameramana, aby zabral kytaristu Dušana Antalíka a lidé se tak mohli přesvědčit, že „s vlasy nikdy neměl problém“.

Bylo to zdlouhavé a společně s překvapivým zařazením pěti pomalých či volných skladeb za sebe hned v první části večera to napomohlo k tomu, že koncert poměrně dlouho postrádal spád a potřebnou jiskru. Dalo by se dokonce říct, že v první části hudbu porazily hezké světelné efekty a působivá projekce. Muzikanti postrádali drive a vypadalo to, že jen dělají svou práci. Pro zjednodušení celého koncertního příběhu vyzval Habera před písničkou Nároční sedící diváky, aby si stoupli a skákali do rytmu, protože k tomu skladba přímo vybízí.

Stalo se a Team by se mohl pochlubit, že „zvedl“ halu na nohy už v první části večera. Ve skutečnosti to však byl příkaz, který vydržel jen tu jednu písničku. Po ní si lidé v ochozech zase sedli a čekali na další příležitost vstát.

Kapela nicméně i ve střední části koncertu dál servírovala skladby, jejichž aranže i provedení odpovídaly česko-slovenskému rocku osmdesátých, v lepším případě devadesátých let, a žádoucí porci energie aby pracně pohledal.

Ta se dostavila až ve finále, kdy už Team sázel jeden hit za druhým (Dávne lásky, Je to vo hviezdach, Malá nočná búrka či Lietam v tom tiež) a publikum konečně přirozeně vstalo, aby si mohlo užít dávky známých hitů. To byl ostatně důvod, proč do haly dorazilo.

Habera je dobrý zpěvák, a když mu pomohli kolegové s vokály, bylo to velmi přesvědčivé. Muzikanti svou profesi ovládají, některá kytarová sóla Dušana Antalíka byla dokonce příjemně barevná a rockově poctivá. Po třiceti letech ale působil Team trochu jako rutinérská kapela, která si přišla na pódium zavzpomínat. Mnohem lepší by přitom bylo, kdyby si přišla zařádit jako kdysi.