Zmínku o Horstoffarovi (v Německu byl známý pod jménem Hans Harsdorffer) najdeme v Dürerově dopise ze 7. února 1506, který malíř poslal do Norimberku z Benátek. Nechal ho jako svého přítele co nejsrdečněji pozdravovat. Na dobrých vztazích mu nesmírně záleželo.

Ostatně byl to právě Horstoffar, který u něj koupil za velké peníze obraz Madony a odvezl ho v roce 1504 jako oficiální dar města Norimberka českému a uherskému králi Vladislavovi II. Jagellonskému.

Oltář z Rabí – dar pro nejvyššího sudího Půtu Švihovského, celek a detail. Podobná umělecká díla kupoval Horstoffar v Norimberku i pro Kutnou Horu.

Oltář z Rabí – dar pro nejvyššího sudího Půtu Švihovského, celek a detail. Podobná umělecká díla kupoval Horstoffar v Norimberku i pro Kutnou Horu (výřez).

FOTO: Peter Kováč, Právo

Obraz sám se nezachoval, ale z popisů víme, že to bylo nádherné dílo, které měl panovník na čestném místě ve své rezidenci v Budíně. Horstoffar ostatně dobře věděl, jak a čím krále potěšit. Patřil k důvěrným rádcům a šikovným dvořanům Vladislava II. Jagellonského a panovník ho v prosinci 1496 povýšil za věrné služby na nejvyššího mincmistra Českého království. Horstoffar tak byl něco, jako je dnes ministr financí nebo guvernér státní banky.

Luxusní zlaté váhy

Rodák z Plzeňska se tak přestěhoval do Kutné Hory, kde právě prosperovala těžba stříbra a razily se tu české mince. V novém působišti dbal na reprezentaci. Nákladně přestavěl mincmistrův dům a nechal nad vchodem umístit kamenný štít se svým erbem.

Mít pohřeb v Čechách bylo zřejmě jeho úplně poslední přání.

Pořídil si i luxusní zlatnické váhy uložené v ozdobně malovaném pouzdře, na jehož svrchní straně víka je zobrazen souboj divých mužů a na vnitřní straně dva ozbrojenci drží erby Jana a jeho ženy Margarety, dcery norimberského radního Gabriela Nützela.

Právě toto unikátní dílo, které bylo kdysi vystaveno i v Metropolitním muzeu v New Yorku, je až do konce září ozdobou kutnohorské výstavy Europa Jagellonica. Především se však chtěl nový mincmistr zavděčit králi a předním českým aristokratům.

Tak vypadala kutnohorská mincovna, jak ji zachytil koncem 15. století neznámý malíř; uprostřed se stříbro váží na mincmistrových vahách.

Tak vypadala kutnohorská mincovna, jak ji zachytil koncem 15. století neznámý malíř; uprostřed se stříbro váží na mincmistrových vahách.

FOTO: Peter Kováč, Právo

Tak pro ně opatřoval nákladné a drahé dárky. Jménem Vladislava II. Jagellonského pořídil pro kutnohorskou kapli ve Vlašském dvoře tři bohatě zdobené oltáře, které zřejmě objednal v malířské dílně přímo v Norimberku. Zakoupil také liturgické předměty a textilie pro kapli v Cáchách, kde měl český král patronátní právo.

Jeho prostřednictvím obdržel královský dvorní umělec, řezbář Hanuš, značnou finanční částku, která zřejmě sloužila k úhradě nádherného oltáře pro kapli na hradě Křivoklátě, což byla nejreprezentativnější zakázka, jakou v Čechách nechal pořídit Vladislav II. Jagellonský v prvních letech své vlády.

Náhodou objevená podobizna

Nádherným darem obdaroval Horstoffar také Půtu Švihovského, aristokrata, který byl tehdy nejvyšším zemským sudím. Pro jeho hradní kapli na Rabí v jihozápadních Čechách nechal v Norimberku namalovat a vyřezat oltář s vyobrazením statečného rytíře Jiřího, který bojuje s drakem – dílo, které návštěvníci výstavy najdou v expozici a bylo zapůjčeno z pražského Národního muzea. Jak vypadal sám Jan Horstoffar, víme z podobizny, kterou si v roce 1484 nechal namalovat. Malba se však ztratila z povědomí odborníků.

„Všichni znali tento obraz jen z černobílé reprodukce, nikdo nevěděl, kde se originál nachází a zda nebyl nějakou nešťastnou náhodou zničen,“ říká autor projektu Europa Jagellonica historik umění Jiří Fajt a dodává: „To, že obrazy nyní máme v Kutné Hoře, je vlastně obrovská náhoda.“

Portrét Jana Horstoffara se po mnoha staletích dostal opět do Kutné Hory.

Portrét Jana Horstoffara se po mnoha staletích dostal opět do Kutné Hory.

FOTO: Peter Kováč, Právo

A líčí kuriózní příběh, jak pro dodnes existující rod Harsdorfferů uspořádal přednášku v Německu, aby jako zápůjčku získal od rodiny slavné mincmistrovy zlaté váhy. „Když jsem promítal černobílou reprodukci Janova portrétu, zvedl se jeden z rodiny a řekl, že tohoto Hansiho má doma v Brémách přímo nad postelí. Pro mě to byl úplný šok a hned na místě jsme se dohodli, že rodina nám tento portrét půjčí na výstavu.“

Rehabilitace po pěti stech letech

V Kutné Hoře je bývalý mincmistr poprvé rehabilitován jako bankéř i mecenáš. V české odborné literatuře nebyl totiž vykreslen v nejpříznivějším světle. Historik Emanuel Leminger, znalec kutnohorské mincovny, o něm psal jako o vychytralém kupčíkovi a norimberském agentovi, který vyhledával styky s Českým královstvím pouze z důvodu svého prospěchu. Vžila se také představa, že Horstoffar byl králem náhle zbaven úřadu mincmistra, a to na základě kriminálních finančních machinací.

Jak vypadal sám Jan Horstoffar, víme z podobizny, kterou si v roce 1484 nechal namalovat.

Nic z toho nebyla pravda. V průběhu roku 1498 zemřeli v Německu bez dědiců jeho příbuzní, významní podnikatelé, a Horstoffar se musel ujmout rodinných záležitostí, a hlavně manufaktury na zpracování mědi v Enzendorfu. Takže na jaře 1499 opustil Kutnou Horu a vyrazil natrvalo do Německa.

Že skutečně nešlo o vyhazov, o tom svědčí jasně dokument z listopadu 1499, kterým mu Vladislav II. Jagellonský jako velké poděkování zaručil ochranu veškerého majetku na území Českého království. Horstoffar se usadil v Norimberku a byl tu váženou osobou – pravidelně zasedal v městské radě a ovlivňoval osudy tohoto bohatého města po více než jedno desetiletí.

V době, kdy Horstoffar zasedal v městské radě v Norimberku, vznikla v tomto městě i úžasná socha Jan Křitel ze Schwabachu, umělecký zázrak na výstavě Europa Jagellonica v Galerii Středočeského kraje (GASK).

V době, kdy Horstoffar zasedal v městské radě v Norimberku, vznikla v tomto městě i úžasná socha Jan Křitel ze Schwabachu, umělecký zázrak na výstavě Europa Jagellonica v Galerii Středočeského kraje (GASK).

FOTO: Peter Kováč, Právo

Svoje zájmy v Čechách nespustil nikdy ze zřetele. V roce 1502 obstarával pro Petra z Rožmberka čtyři houfnice a při soudním sporu v Norimberku z března 1512 je zmíněno, že Horstoffar pro Jana z Valdštejna nechal vyrobit zbroj pro padesát peších bojovníků a dvacet rytířů na koních, což byla značná vojenská zakázka. Pro Plzeň, poblíž které se někdy kolem roku 1460 narodil, pracoval jako finanční expert, radil, jak dál s financemi po požáru města v roce 1507.

Královský mincmistr a norimberský městský radní Jan Horstoffar zemřel v lednu 1511. Pohřeb v Čechách bylo zřejmě jeho úplně poslední přání, alespoň v kostele sv. Bartoloměje na plzeňském hlavním náměstí byl ještě v roce 1581 k vidění Horstoffarův náhrobek. Natrvalo zůstal v Čechách jen soubor obrazů a soch, které nyní jeho jméno připomínají na velkolepé výstavě Europa Jagelonica v Kutné Hoře, která rozhodně stojí za celodenní návštěvu.