Vaše skupina Garbage vydala své minulé album Bleed Like Me v roce 2005. V pondělí vyšla novinka Not Your Kind of People. Tušili jste, že to bude až po sedmi letech?

Neměli jsme ponětí, jak dlouhá pauza nás čeká. Když jsme tehdy slezli z pódia, myslel jsem si, že budeme odpočívat tak dva roky. Natáhlo se to ale na pět let. Až potom naše zpěvačka Shirley Mansonová zavolala a nadchla nás pro myšlenku vrátit se a napsat zase společně nějaké písně. Takže další album nyní vydáváme po sedmi letech, což je dlouhá doba.

Nahrávali jsme ho v jakési bublině, nejsme totiž pod žádným tlakem gramofirmy. Uvědomujeme si, že se nebude prodávat v takovém množství, na jaké jsme byli zvyklý, ale je nám to celkem jedno. Jsme na tu desku pyšní. Už jsme odehráli pár koncertů a odezva našich fanoušků je fantastická. Takže si myslím, že je pořád dost lidí, kterým jsme návratem po takové pauze udělali radost.

Čili se případného neúspěchu alba neobáváte?

Naše očekávání jsou tak malá, že jsme připraveni na cokoli. Nedivil bych se ani, kdyby album vyšlo a pár týdnů si ho nikdo nekoupil. Mám ale pocit, že lidem se ty písničky opravdu líbí a reakce novinářů jsou úžasné. Navíc, pro nás bylo důležité nejen tu desku vydat, ale užívat si při její prezentaci. A to už se nám plní během koncertů. Doufáme, že se albu povede dobře, ale kdo vlastně ví, co to dnes znamená…

Vy osobně jste si návrat Garbage přál?

Zpočátku bylo pro všechny členy kapely důležité získat zpět vlastní život. Já jsem se díky tomu vrátil na plný úvazek k produkci, což jsem vždy miloval. Jsem ve studiu rád, takže se mi nestýskalo. Byl jsem dost zaneprázdněný, ostatně jako všichni. Náš baskytarista Duke Erikson založil indie label a dělal na nějakých dokumentárních filmech.

Kytarista Steve Marker pracoval na vlastní hudbě a Shirley Mansonová začala hrát, dostávala nějaké role ve filmech. Každý z nás byl spokojený s tím, co zrovna dělal. Když už jsme se loni ale po tak dlouhé době znovu dali dohromady, tak to bylo velmi kreativní. Díky té přestávce jsme získali spoustu energie. Kdybychom se do dalšího alba pustili hned po Bleed Like Me, neuspěli bychom. Mám pocit, že bychom to nezvládli. Prostě jsme potřebovali na čas zmizet.

Je pravda, že vaše zpěvačka Shirley neměla chuť koncertovat poté, co jí v roce 2008 zemřela matka, a že ji k hudbě vrátilo to, že zpívala na pohřbu syna svých známých?

Je to tak. Naši dobří známí ztratili šestiletého syna, před pár lety zemřel na rakovinu. S Shirley jsme napsali píseň a věnovali ji nadaci, která pomáhá bojovat proti rakovině. Shirley ji pak zpívala i na chlapcově pohřbu. Byl to velmi silný způsob, jak si uvědomit, že hudba je důležitá nejen pro naše přátele, ale pro lidi obecně. A také jak krátký může život být. Tehdy nám asi došlo, že máme ještě co složit. Člověk si uvědomil, že tu zítra nemusí být. Ano, byla to pro nás oba určitá inspirace pokračovat.

Jste slavný producent. V posledních letech jste produkoval desky Green Day, Foo Fighters či Muse. Je rozdíl v produkování novým kapelám a v produkování třeba Nevermind od Nirvany v roce 1991?

V tomhle ohledu byla zábava pracovat s Foo Fighters, protože jsme nahrávali starým tradičním stylem v garáži Davea Grohla. Při tom je strašně důležité, co kapela při nahrávání předvede, jde o její výkon. Pak ho prostě jen zaznamenáte. To jsem si vzal k srdci při nahrávání desky Garbage. Soustředili jsme se na svůj výkon, než abychom se strachovali o zvuk.

Eric Erlandson, člen skupiny Hole, nedávno řekl, že Kurt Cobain z Nirvany, se kterým jste se znal jako producent i jako kamarád, pracoval před svou smrtí na sólových nahrávkách. Existují nějaké dosud nevydané skladby, ať už jeho, anebo Nirvany?

Není nic, o čem bych věděl. Je možné, že doma nahrál nějaká dema, ale já jsem nic neslyšel. Můj dojem je, že kdyby někdo něco měl, tak už by to bylo venku. Obzvlášť pochybuji, že by něco takového tajila Courtney Love, jeho žena. Od vydání alba Nevermind uplynulo dvacet let. Nevěřím, že se ještě něco objeví.

Co dělá baskytarista Nirvany Kris Novoselic?

Žije na své farmě uprostřed ničeho a je dost zainteresovaný v místní politice. Myslím, že teď ani nehraje v žádné kapele. Nedávno přijel do studia a nahrál se mnou a Davem Grohlem nějaké drobnosti pro hudbu k dokumentárnímu filmu, na kterém Dave pracuje. Je o studiu, v němž jsme nahráli s Nirvanou album Nevermind. Měl by být hotový začátkem příštího roku.

Na která z alb, jež jste v posledních letech produkoval, jste nejvíc hrdý?

Pane jo, pracoval jsem s několika úžasnými jmény. Byl jsem nadšený ze spolupráce se skupinou Against Me!, která je jednou z mých nejoblíbenějších. Miluji jejich zpěváka a kytaristu Toma Gabela. Ale skvělá byla i spolupráce s Muse, Green Day nebo Foo Fighters. Práce na jejich desce Wasting Light byl zážitek a velká zábava. Měl jsem štěstí na opravdu dobré projekty.

Myslíte si, že Foo Fighters navazují na odkaz Nirvany?

To je těžké říct. Upřímně řečeno, si ale z nějakého důvodu myslím, že kdyby ještě dnes Nirvana nahrávala, vůbec by nedělala rockovou hudbu Myslím, že by se Kurt Cobain možná pokoušel o něco takového, jako bylo „Bílé album“ od Beatles. Tedy o úspornou a uvolněnou muziku. Jsou to ale jen mé spekulace. Není jak to zjistit.