Hlavní obsah

O potřebnosti O’Neilla na prknech Vinohradského divadla

Právo, Radmila Hrdinová

Měsíc pro smolaře Eugena O’Neilla za 70 let od napsání nezestárl. Stále je z hloubky osobní zkušenosti a výsostného dramatického talentu zrozený text, který hercům nabízí nádherné postavy a divákům možnost prožít s nimi kus nefalšovaného života.

Foto: Bohdan Holomíček

Michal Novotný a Lucie Polišenská v jednom z dialogů

Článek

Režisér Martin Františák s Markem Cpinem se snad jako vůbec první nebáli proměnit komorní prostor zkušebny pražského Divadla na Vinohradech v opravdové divadlo. Zastavěli ho mobiliářem zpustlé farmy s průzorem na zprahlé pláně (fotografie Romana Dietricha) a svícením i hudbou navodili atmosféru, v níž trojice životních ztroskotanců prožívá svou dlouhou noc.

Detaily, jako je odraz lesklé desky stolu na fotografickém nebi, dotvářejí její působivost.

Františák si s O’Neillem dobře rozumí. S dramaturgem Martinem Velíškem vyškrtali nepodstatné a divákům dopřáli intenzivních devadesát minut, v nichž není zbytečných míst. Temnotu O’Neillova textu zlaskavěli humorem, vyrůstajícím z domyšlených dramatických situací.

Chybí zkušenost s psychologicky náročnou dramatikou

Z hereckého tria je nejpřesvědčivější Phil Hogan Svatopluka Skopala, opilec a hrubián, plný energie a chuti porvat se se životem i všemi, kdo mu ho otravují. Mezi ním a Josie je něha, zastíraná mechanickým ofackováváním a šťavnatými nadávkami. Je to hra, která oba zjevně baví.

Josie Lucie Polišenské je ve scénách s otcem daleko herecky jistější než v dialozích s Jamesem Tyronem Michala Novotného. Při pohledu na jejich poctivý zápas o O’Neillovu autentičnost je patrné, že této herecké generaci citelně chybí větší zkušenost s psychologicky náročnou dramatikou tohoto typu.

Oba jsou typově svým způsobem pro své postavy jedineční a oba jako by zatím hledali cestu k jejich ztvárnění.

Polišenské chybí mateřská vroucnost Josiina objetí a Novotný skrývá Jamesovy běsy natolik pod čarou ponoru, že téměř nevyplavou na povrch. Oba mají na postavách co hledat, ale i tak je Měsíc pro smolaře zážitkem, který diváky nenechá chladnými.

Celkové hodnocení: 75 %

Eugene O’Neill: Měsíc pro smolaře

Překlad Jaroslav Kořán,

režie Martin Františák.

Premiéra 11. 5. ve zkušebně Divadla na Vinohradech, Praha.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám