Článek
Režisér Martin Františák s Markem Cpinem se snad jako vůbec první nebáli proměnit komorní prostor zkušebny pražského Divadla na Vinohradech v opravdové divadlo. Zastavěli ho mobiliářem zpustlé farmy s průzorem na zprahlé pláně (fotografie Romana Dietricha) a svícením i hudbou navodili atmosféru, v níž trojice životních ztroskotanců prožívá svou dlouhou noc.
Detaily, jako je odraz lesklé desky stolu na fotografickém nebi, dotvářejí její působivost.
Františák si s O’Neillem dobře rozumí. S dramaturgem Martinem Velíškem vyškrtali nepodstatné a divákům dopřáli intenzivních devadesát minut, v nichž není zbytečných míst. Temnotu O’Neillova textu zlaskavěli humorem, vyrůstajícím z domyšlených dramatických situací.
Chybí zkušenost s psychologicky náročnou dramatikou
Z hereckého tria je nejpřesvědčivější Phil Hogan Svatopluka Skopala, opilec a hrubián, plný energie a chuti porvat se se životem i všemi, kdo mu ho otravují. Mezi ním a Josie je něha, zastíraná mechanickým ofackováváním a šťavnatými nadávkami. Je to hra, která oba zjevně baví.
Josie Lucie Polišenské je ve scénách s otcem daleko herecky jistější než v dialozích s Jamesem Tyronem Michala Novotného. Při pohledu na jejich poctivý zápas o O’Neillovu autentičnost je patrné, že této herecké generaci citelně chybí větší zkušenost s psychologicky náročnou dramatikou tohoto typu.
Oba jsou typově svým způsobem pro své postavy jedineční a oba jako by zatím hledali cestu k jejich ztvárnění.
Polišenské chybí mateřská vroucnost Josiina objetí a Novotný skrývá Jamesovy běsy natolik pod čarou ponoru, že téměř nevyplavou na povrch. Oba mají na postavách co hledat, ale i tak je Měsíc pro smolaře zážitkem, který diváky nenechá chladnými.
Celkové hodnocení: 75 %
Eugene O’Neill: Měsíc pro smolaře
Překlad Jaroslav Kořán,
režie Martin Františák.
Premiéra 11. 5. ve zkušebně Divadla na Vinohradech, Praha.