Článek
Zejména Okno bylo v době vydání v roce 1980 naprostým zjevením. Viklického na něm doprovázeli američtí muzikanti, s nimiž se seznámil na studiu v jazzové škole v Berklee.
Na kytaru tam hrál Bill Frisell, jehož hvězda teprve vycházela, a rytmika tvořená Kermitem Driscolem a Vintonem Johnsonem, dala albu funkový říz.
Viklický na spolupráci s ním rád vzpomíná: "Na škole jsme spolu dělali Maytime, bylo to skvělý, a v Praze jsme si to zopakovali. Když jsme spolu točili, nemohl jsem vědět, že vylítne tak nahoru.“ Podle něj však i další spoluhráči přispěli k tomu, že album se povedlo: „Vinnie má černošskej tah, takže nezestárlo.“
Nahrávky s Frisellem už jednou na CD vyšly na počátku devadesátých let, debut V Holomóci městě doplněný Suitou pro klavír č. 2 se ale na CD objevil poprvé až letos. Právě tato deska upozornila na vazbu Viklického na moravský folklor. S tím však Viklický nesouhlasí: "To není folklor, folklóru je tam pramálo, nejsem folklorista, jsem janáčkovec, mě zajímal Janáček. Byla tam modální koncepce, jaká je i v lidové hudbě, taky jsem šel po modu, ale z té shorterovské strany.“
Viklický uvedl, že ona folklórní nálepka souvisela s poslední písní a že zřejmě kritici potřebují nějakou škatulku. Dodal, že k folkloru se dostal oklikou a až později, když pracoval s Jurou Pavlicou a Zuzanou Lapčíkovou.