Originalita této kolekce navíc tkví ve faktu, že všechny Lukasovy barevné fotografie americké metropole jsou veřejně vystavovány poprvé.

Ideová koncepce celé přehlídky má dvě samostatné, do jisté míry na sobě nezávislé roviny. Tu první tvoří obrazy města v barvách.

Z každého díla je patrné umělcovo okouzlení jedinečným prostorem. Dýchá z něj někdy až starosvětská nostalgičnost. Žádné souboje pouličních gangů, prostitutky na nárožích či mladiství dealeři drog.

Lukas chce především ukázat normální život průmyslové megapolis tak, aby jednotlivé snímky působily zajímavě, ne odpudivě. Dociluje toho zvýrazněním barevnosti dané – často až absurdní – situace.

Černobílé snímky o normalizačních dějinách Československa

Hvězdy a pruhy americké vlajky kontrastují s oprýskanou zdí a s otlučeným schodištěm. Afroameričan, slušivě oblečený do nenápadného tmavého obleku, prochází kolem restaurantu, z jehož fasády doslova křičí modré a červené vertikální linie.

Skotský dudák, stojící mezi politickými hesly s Washingtonovou sochou za zády, hraje na protiíránské demonstraci. Vše působí možná až směšně, přesto v jednotlivých kompozicích daného momentu cítíme určitou naléhavou symboliku.

Druhou část expozice tvoří kolekce černobílých snímků dotýkajících se normalizačních dějin Československa viděných skrze newyorské mrakodrapy.

Mezi skvosty patří například společné foto Jiřího Voskovce s mladičkým Václavem Havlem za zády. Budoucí prezident se v džínové bundičce a s cigárkem ležérně opírá o kus nábytku, kdežto někdejší člen Osvobozeného divadla sedí důstojně v křesle.

Newyorský deník je tedy mnohobarevný jak vizuálně, tak i tematicky. Návštěvník dostává plastickou mapu města, ve kterém sice nikdy nebyl a možná ho nikdy nenavštíví, přesto má po absolvování výstavy pocit, že se na chvíli stal jeho aktivním účastníkem.

Celkové hodnocení: 90 %