Většina výstavy pojmenované Nahá geometrie je věnována Drtikolovým aktům z 20. let, v nichž zobrazuje ženy cudné, jemné, ale i femme fatale. Nechybějí ani dva jeho autoportréty v rouše Adamově, koláže či série kontaktů.

Silně byl ovlivněn stylem art deco, přesto si jej dokázal inovovat po svém. O sobě říkával: „Jmenuji se Drtikol – drtil jsem kola, která mne svírala.“

Drtikolův význam spočívá i v tom, že místo malovaných pozadí používal dřevěné dekorace a kruhy. Vytvářel z nich až divadelní scény, kde si ženské tělo hraje se svým stínem.
Mezinárodní průlom umělce potkal v roce 1925 díky jeho dílu Vlna. I to na výstavě je.

Život a tvorba dnes již světoznámého autora byly poznamenány fascinací duchovními naukami. A tak se na konci 20. let stalo, že místo fotografie byly jeho prioritou meditace a buddhismus. V té době ještě vznikaly vizuálně krásné koláže a snové fotografie ukazující ženu jako pohádkovou vílu.