Vaše kariéra byla vlastně jakýmsi nekonečným bojem za uměleckou svobodu. Souhlasíte s tím?

Ano, ačkoli já osobně si myslím, že to byl boj povětšinou úspěšný.

Během prvních let existence jste prý měli problémy s obsahem svých textů. Myslíte si, že kdybyste byli méně útoční, byli by dnes The Stranglers slavnější kapelou, než jsou?

Nikdy jsme neměli s našimi texty oplétačky. Nikdy jsem si nebyl vědom toho, že by byly útočné. Byly pouze upřímné a někdy provokovaly také svým nadhledem a vtipem.

Šlo vám o to, stát se slavnou kapelou?

Naším cílem bylo být dobrou a úspěšnou kapelou. Sláva může být vedlejším produktem takového cíle, o ní jsme nikdy moc nepřemýšleli.

Co pro vás znamená, když se řekne punk rock?

V první řadě pro mě osobně znamená svobodu. Punk rock se ale brzy stal ortodoxní a dusivý, takže to s tou svobodou, kterou přinesl původně, začal být trochu problém.

Již před několika lety jste řekli, že přestanete koncertovat. Co rozhodlo o tom, že vystupujete dál?

The Stranglers jednoduše milují živá vystoupení. Milujeme hraní a až přestaneme, tak umřeme.

Vašemu bubeníkovi Jetu Blackovi je 73 let. Pokud vím, na koncerty s vámi jezdí ještě jiný bubeník než jenom on. Jak to přesně je?

Máte pravdu. Ian Bernard, který zastupuje Jeta, byl deset let jeho technikem. Právě s námi odehrál svůj stý koncert. Když toho má Jet dost, tak ho jednoduše nahradí.

I dnešní svět potřebuje hodně kritiky. V čem vy osobně vidíte jeho největší nedostatky?

Z mého pohledu jsou dva základní: korupce a také materialismus.

Objevují se kritická témata k dnešku i na vaší nedávno vydané desce Giants?

Je tam téma korupce demokratických politiků, vnucování západních hodnot zbytku světa, je tam také Irák, nechybí téma Afghánistán nebo všudypřítomná byrokracie.

Jaké písničky v Praze zahrajete?

Setlist měníme každý večer, ale vždy se snažíme pokrýt co největší období naší existence.