Již několik let tvoříte program Febiofestu. Jak jste za tu dobu poznali své publikum?

Štefan Uhrík: Od festivalů v jiných městech se liší hlavně tím, že v Praze většina diváků bydlí a nejezdí sem na výlet, kde toho chtějí logicky stihnout co nejvíc. Zároveň je tu velká „konkurenční“ nabídka.

Musíme tedy o každého diváka na každé představení bojovat. Ale ti, kdo přijdou, vědí přesně, na co, nesetkáváme se s tím, že by z kina během filmu odcházeli.

Hana Cielová: Pak mě velmi často překvapí fundované otázky na besedách. Letos uvádíme například sekci Turecko dnes a po projekci filmu Domov, který velmi přesně cílí na aktuální problémy země, jsem si připadala trochu jako na vědecké konferenci. Buď měli hodně nastudováno, nebo v Turecku byli a konfrontovali vlastní zážitky s filmem.

Lze tedy říci, že si diváci vybírají podle svých zájmů, méně podle známých jmen?

Hana Cielová: Přesně tak. Cíleně jdou po tématech, která je zajímají. Ale byla jsem také překvapena, jak znají herce i z kinematografií, u kterých bych to nečekala. Je přitom zvláštní, že největší zájem je nejen o filmy atraktivní, předpremiéry distribučních titulů a filmy z velkých festivalů, ale i o ty nejvíc, až extrémně specifické.

Chodí na Febiofest i cizinci žijící v Praze?

Štefan Uhrík: Samozřejmě, je jich dokonce velmi mnoho. Na sekci Turecko dnes chodilo hodně Turků, často máme diváky ze zemí bývalé Jugoslávie, Poláky. Chodí i ti, kteří v Praze pracují, mezi nimi hodně Američané.

Jaká je celkově letošní návštěvnost?

Hana Cielová: Určitě ji poznamenalo krásné víkendové počasí, hodně lidí odjelo z města ven, ale i tak bylo hodně filmů vyprodaných. A mám radost, že – jak vyplývá z besed – to nejsou jen studenti, ale velmi zasvěceně debatují i filmoví fanoušci bez institucionálního vzdělání.