Gloriana v Národním divadle je především nádherným obrazem

Jménem i délkou vlády ji připomíná současná britská královna Alžběta II., k jejíž korunovaci v roce 1953 složil Benjamin Britten operu Gloriana, jejíž českou premiéru uvedlo Národní divadlo v režii bývalého šéfa operního souboru Jiřího Heřmana. Z jeho podnětu byla opera inscenována.

Že si Heřman s Brittenem výborně rozumějí, dokázal už inscenací Brittenovy Řeky Sumidy před sedmi lety v atriu Českého muzea hudby. A předvádí to opět v Glorianě, kde jeho obrazivá režie plná výtvarných symbolů sjednocuje operu, jejíž tvar není bez problémů.

Ačkoli se Britten snažil překonat statický charakter korunovační opery příklonem k tématu vnitřního rozporu vládkyně a ženy, k němuž našel látku v knize Lyttona Stracheyho Alžběta a Essex: Tragický příběh, zůstala jeho opera formálně i hudebně rozštěpená mezi oslavným a intimním pásmem. Příběh Alžbětiny tajené lásky k „Robinovi“, hraběti z Essexu je prokládán ilustrativními obrazy holdování panovnici včetně tradiční anglické „masky“.

Heřman si ale s roztříštěným tvarem opery dokázal poradit akcentem na symbolickou rovinu reprezentovanou mj. mohutnou korunou spouštějící se kolem královny jako obruč svírající její ženskou touhu a svobodu.

Na prosté, ale funkční scéně rozehrává s choreografem Janem Kodetem nápaditě sbory, tanečníky i sólisty v nádherných alžbětinských kostýmech do stylově čisté a působivé podívané, která diváky nenudí.

V tom je mu nápomocno i hudební nastudování dirigenta Zbyňka Müllera, které klade důraz na barevnost brittenovské instrumentace, dynamické a výrazové odstínění intimních a sborových scén i vtip dobových citací a inspirací. Vynikající výkon podávají sbory pečlivě nastudované sbormistry Pavlem Vaňkem a Jiřím Chválou (Kühnův dětský sbor).

Německá sopranistka Gun-Brit Barkminová je pro roli Alžběty dokonalou interpretkou nejen pro svůj suverénně i emotivně znějící soprán, ale především pro mimořádné herecké a pohybové schopnosti včetně citu pro groteskní polohu. Její Alžběta dominuje inscenaci jako vskutku živoucí, tragická a lidsky jedinečná postava.