„Když jsem známým řekl, že budeme vystavovat Wölfliho, skoro každý mi řekl, že ho nezná. Přitom zakladatel surrealismu André Breton ho označil za jednoho z nejvýznamnějších umělců 20. století. Doufám, že všichni budou Wölfliho odkazem zaujati, tak jako já, když jsem před mnoha lety ve Švýcarsku objevoval jeho umění,“ říká Karel Srp, šéfkurátor Galerie hlavního města Prahy, která výstavu pořádá.

Kolekci pro Prahu připravili ředitel švýcarské Nadace Adolfa Wölfliho Daniel Bauman a česká znalkyně umění art-brut Terezie Zemánková ze společnosti ABCD. Oběma se podařilo na vybraných ukázkách představit velmi důkladně Wölfliho svět kreativity a fantazie.

Ukázka kreseb a koláže Adolfa Wölfliho: bezejmenná koláž

Ukázka kreseb a koláže Adolfa Wölfliho: bezejmenná koláž

FOTO: Repro katalog výstavy

Adolf Wölfli se narodil 29. února 1864 ve švýcarském Emmentalu. Otec byl alkoholik a brzy se upil k smrti, matka se šesti dětmi zůstala bez prostředků. Adolf pracoval odmala jako nádeník na farmách. V šestadvaceti byl odsouzen za pokus o zneužití nezletilé, a když se po návratu na svobodu o stejný čin pokusil znovu, byl zavřen na psychiatrickou kliniku ve Waldau u Bernu. Lékaři u něj diagnostikovali schizofrenii. Zbytek života prožil v blázinci, kde zemřel 6. listopadu 1930 na rakovinu.

Jeho kresby a koláže doprovázejí na pražské výstavě přeložené záznamy psychiatrů, popisující detailně duševní stavy Wölfliho. Z dokumentace se dozvídáme, že byl občas agresivní vůči ostatním chovancům, rád štípal dříví, ale především na samotce neúnavně kreslil, psal rukopisy a skládal hudbu. Byl tím naprosto posedlý.
Vytvořil smyšlený literární životopis, ve kterém ve svých snech procestoval Severní Ameriku i Grónsko a popisoval gigantické jeskyně, které skrývají celá města.
Dne 11. března 1916 ošetřující lékař zaznamenal:

„Nyní kreslí opravdu krásně s mnohem většími obměnami. I umělci považují jeho výtvory za umění. Obsahově se jeho kresby drží stejných věcí: ptáčci, obří města, rozsáhlá podzemí, obří sudy, veledomy.“

Ukázka kreseb a koláže Adolfa Wölfliho: Megapole, sál v lesoparku

Ukázka kreseb a koláže Adolfa Wölfliho: Megapole, sál v lesoparku

FOTO: Repro katalog výstavy

Když mu došly pastelky nebo papíry, byl nepříčetný. Lékařům vždy tvrdil, že má vidiny, které mu samy vnucují obrazy. Považoval se za génia, své kritiky mlátil hlava nehlava. Vášeň u něj byla stejná jako u Vincenta van Gogha.

Po Wölflim zůstalo 25 tisíc stran textů, skladeb a číselných záznamů, doprovázených třemi tisíci kresbami a kolážemi. Jeho výtvarná díla jsou zvláštně zašmodrchaná a komplikovaná. Jako by z ornamentů a čísel skládal střípky svého vlastního světa fantazie. Jean Dubuffet ho považoval za nejvýznamnějšího z umělců artbrut, jak pojmenoval výtvarnou tvorbu duševně nemocných, a švýcarský historik umění Harald Szeemann jeho dílo představil v roce 1972 na Documentu v německém Kasselu, renomované přehlídce současného umění.

Ukázka kreseb a koláže Adolfa Wölfliho: Vejce kondora

Ukázka kreseb a koláže Adolfa Wölfliho: Vejce kondora

FOTO: Repro katalog výstavy

Bauman a Zemánková pro Prahu připravili výstavu, která by mohla být ozdobou kulturního dění v Paříži nebo New Yorku. Je to skvělá a promyšlená expozice, k čemuž náleží také katalog firmy Arbor vitae s překlady literárního Wölfliho odkazu a navíc speciální komponované pořady Vlci v srdci výtvarníka Petra Nikla a hudebníka Miroslava Černého 1. a 2. dubna v Divadle Archa, věnované hudebně vizuálním ozvěnám Wölfliho tvorby.

Mediálním partnerem výstavy, která potrvá do 27. května, je deník Právo.