Za novým cirkusem se vydejte do Mlejna v pražských Stodůlkách

Ani já jsem toho o novém cirkuse příliš nevěděla, když jsem přicházela na představení Easy Living uváděného v rámci festivalu Fun Fatale. Zaujala mě slova jako nový cirkus a ženské divadlo. Do sálu Kulturního domu Mlejn mě tehdy přivedla hlavně zvědavost.

„To není nic výjimečného,“ uklidnila mě produkční souboru Dagmar Roubalová. „Hodně lidí tzv. z ulice netuší, co je čeká. Docela mě baví sledovat zvláštní směs diváků, kdy jedni přijdou v obleku a kravatě na koncert vážné hudby a druzí, dávající přednost alternativním formám divadla, se obléknou spíše neformálně. Obě skupiny se však naštěstí vracejí.“

Vrátila jsme se i já, a to hned následující den, kdy jsem si nemohla nechat ujít vystoupení finské akrobatky a tanečnice Ilony Jäntti, hosta festivalu. Představení, které se pokouší o propojení animace, cirkusu a tance, mě opět zaujalo.

U nás je nový cirkus novinkou, i když ve světě – Francii, Kanadě, Rusku, Švýcarsku – se už pár let učí v cirkusových školách.

„My ovšem žádné cirkusové školy nemáme, takže jsme si museli pomoci sami,“ říká Dagmar Roubalová. Prvky vzdušné akrobacie učili první nadšence zahraniční lektoři. To bylo někdy kolem roku 2006. Hodně pomohla Jana Korbová, Němka s českými kořeny. Dcera emigrantů, která se už narodila v Německu, umí naštěstí česky a k vlasti svých rodičů má vřelý vztah. Její skvělé představení Papírové panenky, které je prosbou dívky o přátelství bez manipulace, mohli vidět diváci v Mlejně rovněž na únorovém festivalu.

Naplno se činnost Cirkusu Mlejn rozjela v roce 2010, kdy byla dokončena rekonstrukce Kulturního domu Mlejn a dostudovaly zatím jediné stálé členky souboru Jana Klimková a Eliška Brtnická. Jejich absolventské představení Postav na čaj! má cirkus stále na repertoáru.

Radnice Prahy 13 projekt podporovala a do rekonstrukce objektu zakomponovala zvýšení stropu v sále, kde se i před rekonstrukcí konaly školní, divadelní i hudební akce.

Akrobatické prvky se totiž mohou trénovat jen v sálech se stropem vysokým osm metrů, což většinou splňují pouze tělocvičny. Jenže kruhy, na které by se nářadí dalo zavěsit, se hromadně ruší.

„Tělocvikáři jsou z toho nešťastní, ale takový je trend,“ říká Dagmar Roubalová. „Prý je to nebezpečné,“ tvrdí. Dodává, že soubor si naštěstí mohl nechat atestovat závěsné body přímo ve Mlejně.

Zatím má Cirkus Mlejn jen dvě stálé členky. Ostatní pracují externě. Patří mezi ně i Stéphanie N’Duhirahe, Švýcarka, která do Prahy následovala přítele. Stéphanie, která nezapře tatínka z Afriky, vystudovala cirkusovou školu v kanadském Québeku.

Vidět její výkon na vertikálním laně je skutečným zážitkem. Kdyby to neznělo pejorativně, řeklo by se, že místy svou obratností připomíná opici v korunách stromů. Mrštnost, která je nám bělochům zřejmě geneticky odepřena, je fascinující.

O tom, kam nový cirkus zařadit, se údajně přou i mezinárodní odborníci na cirkusové umění. V Německu je prý dokonce považován za sportovní disciplínu. Rady si snad vědí jen ve Francii, kde má podobný druh umění tradici.

„Cirkusová akrobacie přináší divákovi hlavně adrenalin. Bojíte se o artistu, aby nespadl a nezranil se. Sdělení je druhořadé,“ vysvětluje Roubalová. V novém cirkuse je to opačně. Na prvním místě je sdělení, které chce herec akrobat divákovi předat. Každé představení má svůj příběh, sportovní výkon, akrobacie, chcete-li, je nadneseně řečeno vedlejší. Proto v novém cirkuse najdeme prvky cirkusové akrobacie, pantomimy i dramatického sdělení. Jednotlivé žánry se prolínají a těžko odhadnout, čeho je víc.

Navíc vystoupení bývají propojena s živým podáním vážné hudby. Například v představení Easy Living visí tři akrobatky hlavou dolů, jedna na laně, druhá na šále, třetí na kruhu, zatímco na pódiu se odehrává komorní koncert vážné hudby.

„Není však pravda, že by představení nemohlo proběhnout v cirkusovém stanu,“ pokračuje Dagmar Roubalová. „I u nás už probíhají festivaly nového cirkusu umístěné do šapitó. Nejstarší je asi Letní Letná, který se koná vždy v srpnu v Praze na Letné a nově i v Brně, Ostravě, Olomouci a na Lipně, kam se sjíždějí soubory z celého světa,“ říká.

„Jenže dnešní cirkusový stan je ve světě technicky dokonalé mobilní divadlo pro 1500 diváků s výborným technickým zázemím, kam se najednou na jeviště vejde 150 účinkujících,“ vysvětluje Dagmar Roubalová.

I když tak daleko ani nový cirkus v Česku, ani Cirkus Mlejn ještě nejsou, festivalů se zúčastňuje a letos poprvé zorganizoval vlastní s mezinárodní účastí. Fun Fatale se konal první týden v únoru a po vyhodnocení se zřejmě zařadí mezi ostatní festivaly nového cirkusu, kterých bude zřejmě i u nás přibývat.

Cirkus Mlejn vede tři dětské kurzy a tři kurzy pro dospělé. Děti prý chtějí hlavně viset, ale lektoři dohlížejí, aby nebyly zatěžované jednostranně. Balancují na kouli, učí se žonglovat, ale i základy vzdušné akrobacie.

Nejčastěji přicházejí v první třídě. Umět nic nemusejí, i když pokud by to chtěly dotáhnout až do profesionálního souboru, není od věci gymnastická nebo baletní přípravka. V létě soubor připravuje v kulturním domě program pro příměstské tábory. Některým dětem se cvičení natolik zalíbí, že se pak vrátí a přihlásí do oddílu.

Kurzy pro dospělé jsou zaměřeny na vzdušnou akrobacii. „Začít ovšem ve dvaceti se vzdušnou akrobacií s tím, že jste předtím nic nedělali, je trochu problém,“ říká na rovinu Dagmar Roubalová.

Jakou má podle ní nový cirkus u nás šanci na přežití? „To je těžké odhadnout,“ říká. Zájem lidí roste, to je znát i na narůstajícím počtu festivalů, které mají nový cirkus na programu, a sály jsou plné.

Obor se nově začíná učit na katedře pantomimy na HAMU, i to je pozitivní signál. „Přesto si myslím, že vznik širší základny je běh na dlouhou trať,“ dodává produkční Cirkusu Mlejn.