Co vás zaujalo na hudbě ruského autora?

Vladimir Martynov napsal pro Kronos Quartet úžasnou hudbu. Protože na Západě zná jeho tvorbu jen málo lidí, je to skvělá možnost představit ji našemu publiku. Pokaždé, když ji hrajeme, tak se po její interpretaci cítím lépe. Přístup, jaký uplatňuje v hudbě, má jen málo lidí. Nikdo z lidí, které znám, není jako Vladimir Martynov.

Jak to myslíte?

Mluvím o způsobu, jakým přináší něco z minulosti do současnosti a budoucnosti. Ve skladbě Schubert Quintet (unfinished) přenesl Schuberta do jednadvacátého století. A my se díky ní ocitáme ve zvuku a na místě, které hudebníci na celém světě znají jako Schubertovo místo.

Zejména ve druhé větě jsou místa, která stojí za to uchopit. Miluju tuhle skladbu, je trochu jako kvartet, který Mahler nikdy nenapsal. Těším se, že spolu budeme dlouho spolupracovat. Schubert Quintet (unfinished) nám navíc dal šanci si opět zahrát s naší kamarádkou, cellistkou Joan Jeanrenaudovou.

Natočili jste mnoho skladeb od autorů z Ruska nebo zemí bývalého Sovětského svazu, ať už je to Alfred Schnittke nebo Sofija Gubajdulinaová. Čím vás jejich tvorba zaujala?

Pro mě je důležité, že Martynov, Schittke, Gubajdulinaová a Valentin Silvestrov, jehož skladba měla nedávno premiéru, mají jedno společné. Hudba je pro ně jako náboženství, jsou hluboce ponořeni do svého tvůrčího procesu, do své kreativity. Je to něco, co se ve většině americké hudby neobjevuje. U nich je skutečně udivující spojení s hudbou. Možná to má něco společného s tím, jakým obtížím v životě tito lidé čelili, aby byli schopni skládat.

Proč se zaměřujete takřka výhradně na interpretaci žijících skladatelů?

Protože pro nás napsali tolik skvělých nových skladeb. Nyní zkoušíme jednu od Alirézy Farhanga, který pochází z Íránu a žije ve Francii. V jeho nové skladbě je i elektronika a samply. Zrovna jsem se vrátil ze zkoušky a jsem šťastný, protože skladba nyní dává smysl. Zkoušeli jsme a zkoušeli a nakonec den před světovou premiérou jsme se do ní dostali, uchopili jsme ji.