Jejich společný film zahajoval loňský festival v Benátkách. Obyčejná klukovská rvačka končí dvěma vyraženými zuby jednoho z aktérů. Což je důvod, aby to řešili rodiče. Slušně, klidně, jsou to přece zdvořilí a inteligentní lidé. Rodiče „oběti“ (Fosterová a Reilly) tedy pozvou rodiče „útočníka“ (Winsletová a Waltz) na návštěvu.

Vlastně nejde o nic jiného než vyplnit formulář pro pojišťovnu. S elegancí a vzájemným pochopením. Jenže právě pochopení začne brát rychle za své, a mezi čtyřmi civilizovanými lidmi se rozpoutá masakr, proti němuž je hádka a rvačka jejich synů méně než drobným pošťuchováním.

Brilantní text se s jiskřivým vtipem

Postupně se odkrývají jak pečlivě skrývané charakterové vlastnosti všech zúčastněných, tak kostlivci, které má jeden každý z nich schované na dně domácích skříní. Původní lapálie nabývá netušených rozměrů, zdvořilost jde stranou, zvlášť poté, co do hry vstoupí pátý hráč – alkohol. Už zdaleka nejde jen o hádku dvou párů. Na povrch vytrysknou i tajené neshody uvnitř obou rodin, spojenectví i vzájemné souboje jdou napříč dvojicemi manželskými, ale postupně také mužskými a ženskými, v nichž je onen proslulý „rozdíl mezi bytostmi z Marsu a z Venuše“ skvěle vystižen.

Brilantní text se s jiskřivým vtipem dotýká nejen osobních záležitostí, reflektuje i současnou dobu s mnoha jejími atributy včetně řady aktuálních (nebo možná jen módních?) témat, jako je týrání zvířat, všudypřítomný mobil, cynismus farmaceutických firem, přepracovanost, pseudointelektualismus… A všeobjímající pokrytectví především.

Polanski logicky vsadil vedle textu na skvělé herce, a ti odehráli před kamerou skutečný koncert. Úžasně proměnlivá Kate Winsletová jako elegantní makléřka, která ztratí glanc zcela nečekaným způsobem, je dokonalou partnerkou cynickému a sarkastickému advokátovi v podání nečekaně vtipného Christopha Waltze, který se neomrzí, ani když po stopadesáté zopakuje stejné gesto, stejná slova.

Jodie Fosterová předvádí skvělou kreaci hysterky, která by ráda bojovala za krásnější planetu, ale ve skutečnosti jen trpí pod buranskou rukou svého primitivního muže, zcela přesvědčivě zosobněného Johnem C. Reillym.

Inteligentní zábava s výtečnými herci

Celý film se odehrává v jednom bytě, Polanski se filmařsky nevydal nikterak daleko od divadelní předlohy, přesto ani chvíli nenudí mimo jiné i proto, že snímek není nadbytečně natahovaný.

Bůh masakru tak představuje inteligentní zábavu, která sice nepřináší nic pronikavě objevného, ale natolik přesně míří na skryté či skrývané lidské vlastnosti a poklesky, a je provedena tak výtečnými herci, že se dotkne diváků víc a hlouběji než jen obyčejná veselohra.

Hodnocení 80 %