Článek
Jan Štolba: Den disk
Známý hlavně jako saxofonista kdysi proslulého Originálního pražského synkopického orchestru, spolupracovník Oldřicha Janoty (Mozart K) a mnoha našich jazzmanů, vydal autor (1957) již svou čtvrtou sbírku poezie. Připočteme-li k tomu tři prozaické knihy, kritiky v mnoha českých periodikách (výbor připravuje Torst) a střídavý život v Česku a Austrálii, je toho na jednoho člověka poměrně dost. Přesto z každého slova cítíte prožitek a otevřenost celistvé, jednolité osobnosti.
Současná sbírka obsahuje na padesát básní z let 1995-1997 rozdělených do dvou časově "roztržených" oddílů (Den disk - 1995 a 1997, Konec čar - 1996). Poezie (a poezie v próze) osobní, sebezpytně i vůči současnosti šklebivá, přitom otevírající čtenáři světy i emoce nové, velkorysé a čisté. Jako když saxofonista hraje blues, cool jazz nebo třeba milostné tango.
Vydalo nakladatelství Torst
Pavel Brycz: Patriarchátu dávno zašlá sláva
Šestou knihou se autor pustil do vančurovské ságy, příběhu spleteného z evropsky zašmodrchaných osudů 20. století, píše o putování časem a prostorem od Ukrajiny za první světové války, po Čechách a zpět na Ukrajinu počernobylskou. Je to překvapivě strhující vyprávění o lidech, za nimiž tušíme sami sebe, o hledání smyslu, který je - i není.
A za to odpustíme i některé pozoruhodné záhady: když v úvodu, v apokalyptickém předznamenání románu, vyrazí čtyři kozáčtí jezdci na zamrzlou řeku, ti vraníci by asi moc neuháněli a asi by docela neapokalypticky roztáhli kopyta A pronásledovaný rakouský poručík Viktor Effenberg z Reichenbergu by měl na bruslích docela šanci.
Vydalo nakladatelství Host
Francisco Coloane: Ohňová země
Nejjižnější cíp Ameriky býval na starých mapách znázorňován jako Dantova brána do pekel a drsná příroda trvá na té dekoraci i poté, co mořeplavec Magalhes prokličkoval ostrovy kolem Hoornského mysu a odhalil, že za strašidelným závěsem se ukrývá cesta na druhou polokouli a nikoliv na konec světa.
V představách klasika chilské povídky (1910-2002), jenž by se mohl poměřovat s Londonem, Batličkou a silou prožitku moře klidně i s Melvillem, zůstali drsní také dobrodruzi z Ohňové země, drancující její zlatou žílu, lachtaní zimoviště a indiánské starousedlíky stejně nemilosrdně, jako jim zdejší pustina oplácí slotou a osaměním. Přestože by se hrdinové povídek neváhali pozabíjet kvůli troše mamonu, panuje mezi nimi zvláštní něha, pro kterou chlapáci nenacházejí slov a která omývá jejich činy stejně jako mořská voda vyplavovaný neřád. Je to nezrušitelné pouto. A tak ještě něco ze středověkých bestiářů platí o Ohňové zemi až do dneška: opustíš-li mne, zahyneš.
Přeložila Jarka Stuchlíková. Vydalo nakladatelství Mladá fronta