Známe vás spíše jako klavíristu a zakladatele Mezinárodní Dvořákovy společnosti. Jak jste se dostal k Lisztovi?

Mezinárodní Dvořákova společnost, kterou jsem v roce 1999 založil, se stará o Dvořáka v širších souvislostech. Vzpomenu třeba festival Americké jaro, který pořádáme již šest let a který reflektuje význam Dvořáka pro americkou hudbu. Chceme se ale věnovat i nepokrytým místům z hudební historie. A Lisztovo letošní velké výročí 200 let od narození je u nás téměř opomenuto. Až na malé výjimky, jako nedávný koncert České filharmonie či recitál Nikolaje Luganského na festivalu Dvořákova Praha, se jeho skladby příliš nehrají. Proto jsem se zapojil do přípravy slavnostního koncertu 22. 10. v katedrále sv. Víta.

Jak k němu došlo a co se bude hrát?

Ústředí pro lisztovské celosvětové oslavy v Budapešti vyzvalo k celosvětovému uvedení Lisztova oratoria Kristus, někdy se uvádí i název Kristus na hoře Olivetské, v den Lisztova narození 22. října. Toto sborové oratorium se hraje málo a jedním z důvodů je jeho délka – původní verze trvá tři hodiny. Mezinárodní Dvořákova společnost se spojila s dalšími institucemi, s církvemi, získala podporu pražského magistrátu, záštitu od arcibiskupa Duky i obou prezidentů, našeho a maďarského, a uspořádá v katedrále sv. Víta provedení Krista ve zkrácené verzi našeho skladatele Zdeňka Pololánika.

Zajímavostí skladby je, že nemá orchestr a je pouze sborová. Uvede ji Kühnův smíšený sbor se sólisty, sbormistrem je Marek Vorlíček, na varhany zahraje Josef Kšica. Tato zkrácená verze zazní v premiéře.

Co přinesl Franz Liszt světové hudbě?

Byl jednou z největších hudebních osobností, pianista, skladatel, reformátor a zakladatel. Vytvořil tzv. programní hudbu jako nový směr a symfonickou báseň jako hudební formu, pořádal koncerty a recitály ve veřejných sálech mimo aristokratické salóny, psaním transkripcí děl dalších autorů je pomohl zpopularizovat. Nesmíme zapomenout ani na jeho starost o hudebníky. Snažil se vytvářet nadace, které by je podporovaly. Jako skladatel patří sice k romantismu, ale ke konci života psal díla blížící se impresionismu a atonalitě.

A jaký byl jeho vztah ke Smetanovi?

To je další věc, proč my Češi bychom na Liszta měli vzpomínat více. Celá idea symfonických básní, která Smetanu nejvíce proslavila, pochází od Liszta a jeho přátelství se Smetanou. Často jezdil do Prahy, byl tam celkem desetkrát, což svědčí o jeho velkém zájmu o českou hudbu. Já jako „dvořákovec“ oceňuji i jeho vliv na Dvořáka. Ten také napsal šest symfonických básní a devět ouvertur a stejně jako Liszt byl věřící člověk.

Co říkáte tomu, že se na Slovensku objevují hlasy, že Liszt nebyl Maďar, ale Slovák?

Tomu se mi ani nechce věřit. Vždyť to byl maďarský nebo spíše uherský patriot. Sbíral i maďarské písně, napsal Uherské rapsodie a další díla, jeho ideje podnítily v Budapešti vznik hudební akademie. Tvrdit, že byl Slovák, je nesmysl.

A co Liszt a Richard Wagner?

Byli to přátelé i přes to, co mu Wagner provedl, když utekl s jeho dcerou Cosimou. Odpustil mu a dále se stýkali. Nakonec žil v Římě jako kněz nižšího svěcení, vstoupil do františkánského řádu a koncem života napsal oratoria Kristus a Svatá Alžběta a další duchovní skladby. Tím, že uvedeme právě Krista, splatíme dluh, který k Lisztovi letos máme.