„U Magdalenky jsem musela začít hrát brzy, protože jinak bylo těžké zaplatit nájem. S Terezkou, která v červnu oslavila druhé narozeniny, jsem už byla doma dva roky. Teď si ani nedovedu představit, že bych úplně malé miminko opustila a šla do práce,“ přemítá zpěvačka, která se za pár týdnů opět objeví na muzikálových prknech. Dostala totiž nabídku na roli Dory v projektu Popelka-kouzelný muzikál na ledě. A rýsuje se jí také postava Eponiny v Bídnících, kteří se opět vrátí na jaře příštího roku do GoJa Music Hall. „Když jsem dostala nabídku na Doru, hrozně mě to potěšilo. Nemusela jsem se rozmýšlet, kývla jsem hned,“ tvrdí Magda s tím, že role Dory je úplně jiná, než jaké doposud ztvárňovala.

„Většinou jsem hrála samé tragické. Ať to byla třeba Eponina v Bídnících, či Kim v Miss Saigon,“ vypočítává. Proto se právě na tuhle postavu obzvlášť těší. I na to, že se prý na jevišti s ostatními kolegy vyblbne. Už teď ji třeba rozesměje myšlenka na svůj kostým, který si nedávno poprvé vyzkoušela. „Mám tam vycpané břicho a vypadám jako opravdová baculka!“

Chtěla být Libuškou Šafránkovou

„Hlavně ten muzikál je pro mě zajímavý i tím, že doposud jsem byla vždy jakoby uvězněná v divadle. Kdežto s Popelkou budeme za diváky dojíždět po celé republice. Kdo bude chtít, může nás vidět a nemusí za námi jezdit do Prahy,“ vypichuje výhody projektu, který se premiérově uvede v našem hlavním městě už prvního října. Magda má k muzikálu Popelka blízko také proto, že stejnojmenná pohádka patří k jejím nejoblíbenějším. Jako dítě s oblibou sledovala Popelku s Evou Hruškovou, téměř nikdy pak o Vánocích nevynechala Tři oříšky pro Popelku s Libuší Šafránkovou v hlavní roli.

„Pamatuju si, že tehdy jsem strašně chtěla být Libuškou, protože se mi moc líbila,“ usmívá se. „Jinak Popelku teď sledují dost často i moje dcery.“ Magda si zamilovala i Sůl nad zlato. „Je to krásná pohádka s poučením, že není všechno zlato, co se třpytí.“ Když se trochu víc nad tímto příslovím zamyslí, přiznává, že i ona měla možnost ho okusit v praxi. „Když jsem začínala v šoubyznysu, každý mi sliboval fotky, desky, klipy… prostě hory doly. Tehdy jsem byla dost naivní a důvěřivá. Až později jsem zjistila, že nic není takové, jak se zpočátku jeví.“

Eponinu v Bídnících nazkoušela už v roce 1992, podruhé stejnou roli získala o jedenáct let později. Zpěvačka doufá, že i napotřetí se na ni usměje štěstí.

Eponinu v Bídnících nazkoušela už v roce 1992, podruhé stejnou roli získala o jedenáct let později. Zpěvačka doufá, že i napotřetí se na ni usměje štěstí.

FOTO: archiv Magy Malé

Ze vzdušných zámků zpět do tvrdé reality ji vrátila smrt maminky, která Magdu a jejích pět dalších sourozenců vychovávala sama. V té době zrovna účinkovala v muzikálu Dracula. „Když máš rodiče, pořád se cítíš tak trochu jako dítě. Až když máma umřela, tak jsem si uvědomila, že už vlastně dítě nejsem. Že už jsem sama, sama za sebe. A že se o sebe musím postarat. Tenkrát jsem se naučila nenechat si nic moc líbit.“

Taky se umím bránit

Zpěvačka vzpomíná i na to, jak jí v té době Lucie Bílá jednou řekla: Pokud nemáš hroší kůži, v téhle branži neobstojíš. „Já netvrdím, že ji nemám. Taky se umím bránit. Ale asi nemám hroší kůži na to, abych dokázala spolknout, co ostatní.“ Naráží tím na skutečnost, jak někteří její slavnější kolegové neustále plní titulní stránky bulváru. „Já si zvolila klidnější cestu, aby mě lidi moc neznali. Těžko bych snášela třeba to, co se teď děje kolem Ivety Bartošové. Ať je jakákoli, bulvární novináři to fakt přehánějí… Na druhou stranu když jsi slavnější, máš víc práce. Ale já si naštěstí teď nemůžu stěžovat.“

Další role, která ji po nedávných konkurzech zřejmě spadne do klína, je Eponina v Bídnících. „Už čekám jen na požehnání z Londýna.“ Dle licenčních podmínek totiž musí František Janeček, producent muzikálu, nechat všechny adepty na role schválit v Anglii. Majitel práv, společnost Cameron Macintosh, si tak hlídá, aby se muzikál nedostal do rukou někoho, kdo by z něj udělal výstřední kus. „Mám pocit, že Eponina jde se mnou snad celým životem,“ usměje se Magda. Tuhle živelnou dívku, která nakonec umírá na barikádě, nazkoušela už v roce 1992, kdy se muzikál u nás poprvé uváděl v pražském vinohradském divadle.

Podruhé se do ní vrátila o jedenáct let později. To se Bídníci hráli v pražské GoJa Music Hall. „Sice se říká, že dvakrát nevstoupíš do téže řeky, ale do téhle se budu vracet ráda. Je to úžasný muzikál,“ nešetří chválou. Magda si dlouho myslela, že právě Eponina je její životní rolí. Později ale zjistila, že za nejsrdečnější záležitost považuje vietnamskou dívku Kim, kterou představovala v muzikálu Miss Saigon. „Zjistila jsem, že její příběh je svým způsobem hodně podobný mému. Kim měla dítě s mužem, se kterým nemohla žít…“ Magda se odmlčí. Je jasné, že právě rozjitřila vzpomínku na dobu, kdy byla poprvé těhotná.

Do kostýmu Dory si Magda musí vycpávat břicho.

Do kostýmu Dory si Magda musí vycpávat břicho.

FOTO: archiv Magy Malé

Otec mi hodně scházel

Tehdy jí život uštědřil krutou ránu. Nejenže jí náhle umřela o rok starší milovaná sestra Miládka, navíc krátce poté, co zjistila, že čeká vytoužené miminko, ji tehdejší partner z čista jasna opustil. „Já sama jsem vyrůstala bez otce, který mi hodně scházel. Proto jsem vždycky toužila po plnohodnotné rodině. A když jsem příteli řekla, že jsem těhotná, tak, přestože byla Magdalenka plánovaná, mě nechal na holičkách. To mě hodně ranilo,“ posmutní.

„Zůstala jsem sama s dítětem, v pronájmu, bez peněz, bez práce. Takže jsem to měla fakt těžký. Hrozně mi chybělo, aby mi někdo řekl, že mě má rád.“ Šest let se protloukala životem sama se svou dcerkou. A víc si všímala osudů žen, které na tom byly podobně jako ona. „Řekla jsem si, že jim musím pomoct.“

Vladimír Magdalenku adoptoval

V roce 2005 spoluzaložila nadaci Mater et pueri, která pomáhá maminkám s dětmi, jež se dostaly do obtížné životní situace. Každý rok pořádá benefiční koncerty Srdeční záležitosti, přičemž výtěžek směřuje zejména na pomoc azylovému domu pro matky s dětmi Otevřené srdce v Praze. A díky jednomu takovému koncertu se seznámila i se svým současným partnerem, o deset let starším podnikatelem Vladimírem Horákem.

„Po koncertě na párty pořád za mnou chodil nějaký pán. Neustále se usmíval. Všude, kde jsem byla já, byl i on.“ Až se na něj otočila a povídá mu: Vy se pořád tak hezky smějete… Představil se s tím, že i on nadaci poslal nějaké sponzorské peníze. „Tak jsem mu poděkovala a po chvilce, co jsme si povídali, jsem mu řekla: To je od vás hezké, že jste nám dal peníze. Ale víte, co bych si hrozně přála? Aby někdo přišel a řekl, že pomůže mně. A on mi odpověděl: Já vám pomůžu!“ Netrvalo dlouho a po pár schůzkách přeskočila jiskra. Dnes už jsou spolu pět let. Před dvěma lety se jim narodila Terezka. Vladimír dokonce adoptoval i Magdinu první dceru Magdalenku.

„Chtěla jsem, aby obě holky měly stejné příjmení a stejného tátu. Aby se Magda necítila diskriminovaná,“ vysvětluje tento krok zpěvačka. Dodává však, že své starší dceři o jejím biologickém otci nic nezatajila. S příchodem Vladimíra se do jejího života vrátilo štěstí. „Stál za mnou, podpořil mě po všech stránkách. A pomohl mi od samoty. Nemůžu být sama. Mám ráda kolem sebe spoustu lidí. Když potřebuju vnitřní samotu, vždycky si ji najdu, i když je plný byt.“