Nyní se však rozhlédli po nekonečném literárním poli a citují na padesát autorů, co kdy o tvorbě a jejím přijetí napsali. Lze si vybrat od Pavla Brycze, přes Evu Kantůrkovou, Ivana Klímu, Petra Prouzu, Josefa Souchopa, Eduarda Světlíka, Jakuba Šofara, Radima Vašinku či Petra Žantovského a mnoho dalších. Mě zaujal Bohumil Hrabal a jeho sebeinterview. Vyřizoval jste si psaním s někým nevyřízené účty?, zněla otázka.

„Zkoušel jsem to, ale dluhy mi odpuštěny nebyly,“ odpověděl si. Jak se cítíte v univerzitní knihovně? Jako na hřbitově, nebo spíše jako v porodnici? „Pokud se začnu cítit – a nemusí to být zrovna v univerzitní knihovně – jdu se umýt,“ odpověděl slavný vypravěč. Jiného třeba osloví aforismy. Jako od mistra tohoto oboru, Poláka S. J. Lece: „Jsem básník zítřka,“ řekl. „Promluvme si o tom pozítří,“ odpověděl jsem. Ironií nešetřil ani jeden slavný Američan:

„Vážený pane, žádáte mne o radu. Přečetl jsem si rukopis Vašeho románu a mohu Vám odpovědně říci: Jezte více ryb! Obsahují fosfor, který podle mínění lékařů napomáhá rozvoji inteligence. Soudím, že by Vám stačily dvě velryby střední velikosti. S pozdravem Mark Twain.“ Věřte, že při čtení této knížky doplněné mnoha kolážemi vás taková myšlenka zdaleka mine.

Celkové hodnocení: 100 %