Své nové album Našim klientům představujete jako produkt. Proč jste se rozhodli ho takhle pojmout?

Honza Homola (kytara, zpěv): Když jsme psali text k budoucí titulní písničce, vypadl z nás na zkoušce verš „našim klientům“. Velmi rychle se z toho slovního spojení vyvinula image celé desky včetně grafického pojetí. Byla to náhoda.

Matěj Homola (kytara, zpěv): A také moment, kdy se z písničky, která byla původně outsider, stala titulní skladba.

Ve skutečnosti jste se firmou opravdu stali. Už nevydáváte alba u nadnárodního koncernu Sony Music, nýbrž sami, a tím pádem se o sebe musíte ve všech ohledech postarat. Přišlo to současně s tím slovním spojením?

Matěj: Spíš se to stalo mimoděk, protože to, že jsme firma, jsme si uvědomili teprve nedlouho před vydáním desky. Vyžaduje to teď po nás jinou práci než dosud, mnohem systematičtější. Naše firma Wohnout nás ale pořád baví.

Před časem jste na své stránky napsali, že sháníte zpěváky. Kolik se jich přihlásilo?

Honza: Přihlásili se tři, shodou okolností naši kamarádi, kteří jako jediní ze všech nepochopili, že to vyhlášení byl vtip. Byli to Tomáš Hajíček ze skupiny Krucipüsk, Vašek Bláha z Divokýho Billa a Márdi z Vypsané fixy. Za odměnu s námi mohli nazpívat písničku Hledáme zpěváka. Dostat je ale do studia k nahrávání byla docela dřina, protože všichni tři jsou velmi vytížení ve svých kapelách. Márdi dokonce dorazit nemohl, a tak svůj part nahrál v jiném studiu podle toho, jak jsme si to řekli po telefonu, a výsledek nám poslal e-mailem.

Psali si ti tři svůj text v uvedené skladbě sami?

Honza: Jen si ho trochu upravovali.

Matěj: Když jsme už u těch textů, řekl bych, že jsme šli do sebe. Na rozdíl od předešlých mají všechny texty na novém albu jasné téma. Dodnes některým starším Honzovým textům nerozumím a předpokládám, že ani on nerozumí všem mým. Ani jeden nemáme vůli je luštit, je v nich spousta skrytých momentů. Teď jsme si řekli, že budeme sdělní. To je pro nás velký posun.

Bylo pro vás těžké napsat sdělný a jasný text?

Matěj: Nejtěžší bylo najít téma, které je zajímavé, vtipné nebo nové. Wohnout třeba v textech nikdy nepracoval s tématem lásky. Báli jsme se, že bychom se nevyhnuli použití nějakého klišé.

Honza: Slovo „láska“ samo o sobě klišé je. Když už se v textech objevilo, tak nešlo o lásku člověka k člověku. Objevovala se tam třeba láska člověka k něčemu. Navíc jsme začínali jako pankáči, a kdybychom napsali text o lásce, tak by nás to trochu shodilo.

Matěj: Nepíšeme ani o politice a nestrašíme.

Nikdy jste neměli chuť se vyjádřit k nějakému společenskému problému?

Honza: Já to nikdy nechtěl udělat proto, že bych mohl svým textem ovlivnit lidi, kteří by ani pořádně nevěděli, proč se s ním ztotožňují, a dělali by to jenom proto, že se jim líbí naše kapela. Vzpomínám si, že jsem jednou dostal cédéčko skupiny Rage Against The Machine. Ač mám jejich hudbu rád, tak jsem ho ani nevložil do přehrávače, protože na jeho obalu byly komunistické a socialistické symboly – srp, kladivo, rudé hvězdy. Bylo mi to protivné.

Přitom jste vždy měli rádi skupinu Suicidal Tendencies, která se rovněž nevyhýbala politickým textům…

Honza: Jenže jejich angličtina je naštěstí tak drmolivá, že mi to nikdy nepřekáželo.

Matěj: Oni hrají navíc tvrdou hudbu, která byla vždycky dost politická. Může se nám stát, že jednou k angažovaným textům dospějeme, ale v tuhle chvíli je to pro nás dost laciné. Politika i láska. Spousta věcí nás strašně štve, ale kdybychom o tom měli zpívat, tak jedině nějakou vtipnou formou.