Článek
Zdramatizovaný světový bestseller Američanky Donny W. Crossové podle legendy, ve které učenlivá, inteligentní dívka v rozporu s dobovými společenskými a církevními konvencemi 9. století ukončí svoji životní pouť až po dobytí papežského stolce, se těší značné pozornosti.
Sama proti všem
Všechna představení v Zámeckém divadle (680 míst) jsou beznadějně vyprodaná. Román Crossové vyšel ve třiceti jazycích (i česky, ale bez odezvy, kterou sklízí po celém světě). Jenom v Německu ho četlo na osm miliónů čtenářů. Církevní kruhy oživení legendy s reálným základem nevítají. Představitelé římskokatolického kléru se nepohodlnou epizodu z dějin církve o ženě na papežském stolci pokoušeli do mrtě vymýtit. Každý nový kandidát na papeže je ale dodnes nucen k formálnímu ověření mužství.
Jedná se samozřejmě spíše o součást rituálu. Pravdou ovšem zůstává, že jakási Jana, ke všemu z rodiny napůl pohanské, nejenom získala vzdělání v klášterní škole – shodou okolností ve Fuldě, připomínané v letopisech už k roku 744. Po smrti bratra skončila v mužském převleku až v Římě a jako léčitel se uplatnila i u papeže…
Blíže než k historickému tématu má Martinův a Jiloův muzikál k žánru fantasy. Nejde třeba o věrohodnost kostýmů, nejen pro taneční složku docela moderně rozvolněných (Andrea Kučerová). Nikdo nebude prověřovat, jak v 9. století vypadaly hábity církevních řádů a jak se skutečně žilo v lesích a v raně středověkých sídlech.
Autorům se ale obstojně podařilo – v přesných muzikálových mantinelech vážnosti životní pouti titulní postavy (Die Päpstin Johanna) a jemné ironie ke společenství, které ji obklopuje – ventilovat svár zápasů o moc v časech normanských nájezdů a v období konstituování tisícileté církevní vlády světu.
Hudebně je Papežka rockově konvenčním dílkem s jednoduchými harmoniemi vzestupných a sestupných řad, ale se třemi, čtyřmi obstojnými duety a sóly, z nichž song Sabriny Weckerlinové (Jana) ve druhé části inscenace se vyhoupnul na přední příčky německé muzikálové hitparády.
Dvě cesty muzikálu
Mošova režie je zkušená, řemeslně perfektní, s akcentováním klíčových momentů vzestupu a pádu hlavních postav – s hvězdou Isabelou Dörflerovou v rolích Janiny matky a Mariozy, a s výraznými Mathiasem Edenbornem ze Švédska (Herold), Christianem Schönem (Anastasius), Norbertem W. Coneadsem (papež Sergius)…
Papežku Janu zradilo nakonec ženství, věčně ho tajit nedokázala. Její cesta k vědění a k mírné vládě je však výrazem odvahy vzepřít se. Nese v sobě záblesk ženské emancipovanosti a výzvu určenou mužské sexistické populaci: mírnost, porozumění.
Odkazem pro květnovou premiéru v Brně budiž i dvojí cesta muzikálu v české kotlině a v moravských úvalech: v okolí Vltavy se jak z blešího pytle rojí velká témata – ovšem nevalné až mizerné úrovně a nezřetelných hodnot. Od Svratky vyjíždějí inscenace do západní Evropy. V kvalitě natolik ověřitelné, že třeba Moša je zván k inscenování v Německu (Holandsku, Rakousku, Lucembursku, Slovinsku, Chorvatsku, Itálii).
Jeden z plodů této invenčnější cesty se v Brně objeví hned 24. září: Kráska a zvíře Martina Doepkeho. Loni měli světovou premiéru v lucemburském Wiltzu.