Článek
Zdánlivě nepřináší nic nového. Humor těží z mnohokrát jinde viděné komiky, která občas zabrousí až k fekálním gagům. Jako když jeden z hrdinů použije zubní kartáček svého nenáviděného šéfa k vytření zadnice a pak ho nenápadně vrátí zpátky do kalíšku u umyvadla.
Ale mimo toto všechno také zachycuje, pravda v hodně zjednodušené podobě, trauma dnešní Ameriky. Trojice obyčejných chlápků se bojí ztratit práci, protože jinou by ve stále ještě finanční krizí poznamenané současnosti jen tak nenašli. A tak tiše úpí pod šéfy, kterých se naopak krize příliš nedotkla, přestože stáli u jejího zrodu, a kteří si dál žijí ve svých honosných domech na předměstích.
Tenhle model je ve filmu jasně patrný a troufám si hádat, že takový Kevin Spacey roli jednoho ze šéfů, jenž se vyznačuje kumulováním funkcí, zvyšováním vlastního platu a joggingem, vzal právě proto, aby se na své postavě mohl dostatečně vyřádit.
Někteří recenzenti filmu vytýkají, že tři hlavní postavy jsou v podání Jasona Batemana, Charlieho Daye a Jasona Sudeikise nevýrazní a svým šéfům – Spaceymu, svůdné Jennifer Anistonové a k nepoznání namaskovanému Colinu Farrellovi – nestačí.
Ale i tady jde evidentně o záměr. Divák se s takovým obyčejným chlápkem lehce ztotožní a v kině si zanadává i na svého vedoucího, který je v jeho očích blb, ale na druhou stranu má nepřehlédnutelné charisma úspěchu. Pokud i vy máte potřebu si zanadávat a druhý den se do stále stejné práce vrátit o trochu uvolněnější, není snímek Šéfové na zabití zase tak špatnou volbou.