Jednou z lahůdek města kultury, i když techtle kolem toho titulu v neprospěch Ostravy bude ještě muset kvalitou vítězného projektu prokázat, je tragikomická pohádka Král jelenem Carla Gozziho v režii ducha Plzeňského léta Viléma Dubničky.

Podobnost náhodná

Publikum v improvizovaném hledišti před vstupem do Západočeského muzea tajemně aktualizovaná komedie náramně baví. Scénu tvoří prostranství se stromy, budova muzea a kašna před ním.

Hlavně však bránice lechtá příběh o dobrotivém králi, který si pořád nemůže vybrat ženu, neboť jeho fámulus odhalí každou ženskou přetvářku. Nakonec si však jako v pohádce vybere tu pravou. A o jeho ministrech, z nichž první vnucuje dceři proti její vůli krále, a druhý – darmo mluvit – co slovo, to lež.

Bodejť by to režiséra nesvedlo k improvizačním aktualizacím o duchovním obzoru ministrů současných. S malou odlišností: ty české na rozdíl od Gozziho pohádky z osmnáctého století král ani mágové za podvádění netrestají.

Ironií vyhlížející naše dny tvůrci paradoxně smazali Gozziho svár s Goldonim. Autor Krále jelenem ctil tradici komedie dell’arte, Goldoni dokazoval, že je nejvyšší čas přežívající a většinou už jenom přisprostlé lidové komedie opustit.

Herci válí

Jak už to v létě pod širým nebem bývá, září na scéně především herci. Krále, vlastním kouzlem v jelena proměněného, hraje Zdeněk Rohlíček, jeho zlolajného ministra Tartaglia jako z partesu Pavel Kikinčuk (dojemný návrat do Plzně, jehož divadlu moc chybí), kouzelného jarmarečního vypravěče a hlavního hybatele Antonín Procházka, ten mladší, protože straší alias plzeňský Moliére určitě zase píše nějakou komedii.

Krásku Angelu něžní Kristýna Hlaváčková, hubatou Smeraldinu fiflí Štěpánka Křesťanová, zamilovanou Clarice je Jana Zenáhlíková. Nesmím zapomenout na ptáčníka Truffaldina Michala Štěrby a správce královské spíše Brighellu Martina Hofmanna. Na všechny radost pohledět. Jenom ten způsob letošního léta… Ve středu zase lilo.

Celkové hodnocení: 80 %