Článek
Dunham zvolil kombinaci beletristického vyprávění s přímými výpověďmi Tibeťanů, kteří povstali proti Číňanům. Cca 350 stran jeho textu je nabito jak historickými podrobnostmi, tak i svérázným nadšením, s jakým líčí chování neuvěřitelně drsných a na druhou stranu hodných, obětavých a z našeho pohledu snad naivních tibetských horalů, kteří vyrůstali v úplně jiné kultuře než my a slova jako tradice a vlast pro ně nebyla vyprázdněná.
Úsměvná a ne úplně srozumitelná jsou některá americká přirovnání (legendární král Gesar jako Superman), nebo když jinde autor napíše, že "kláštery byly pony expressem odboje".
Co však není úsměvné, je drama, které líčí. Příběh, jaký by hollywoodský scenárista nevymyslel, ale dost možná ho Američané jednou natočí. Malý mírumilovný národ je brutálně zadupán do země, volá o pomoc, ale všichni se dívají jinam. Pak začne i střílet, ale nikdo pořád nic nedělá. Zemře víc než milión lidí.
Lži komunistů
Komunisté, poučeni goebbelsovštinou, se snažili získat Tibet dlouho pomocí různých léček a lží. Chtěli rozbít jednotu dalajlámy a jeho národa, vesničanům nabízeli zdánlivé "výhody", které se brzy změnily v teror předsedy Maa. Kolem roku 1951 bylo u Lhasy jen pár tisíc vojáků, ale postupně se do hor hrnuly desetitisíce dalších a brzy nastala krvavá lázeň.
Divocí Khampové, jezdci na koních, kteří považovali za samozřejmost nosit zbraň, napadali mnohem větší čínské posádky a díky znalosti prostředí a šílené odvaze je ze začátku poráželi.
Dunham podrobně popisuje, jak tibetská vláda několikrát posílala dopisy Indii, Británii i OSN, ta však zaujala pozici mrtvého brouka s tím, že vlastně ani nikdo neví, co to ten Tibet je. Zmatená, čerstvě svobodná Indie tehdy vzhlížela ke komunistům a nepomohla. Británie byla po válce zruinovaná.
Jediný, kdo aktivně podpořil Khampy, byla americká CIA. Khampské bojovníky tehdy cvičila a vyzbrojovala v naději, že dojde k výsadkům a zvrácení situace. Číňané však povolali obrovské množství vojáků, začali bombardovat kláštery, masově vraždit mnichy a vesničany, mučit, znásilňovat a upalovat. Partyzánský boj Tibeťanů už později neměl velký efekt, bylo jich pár tisíc proti statisícům Číňanů a šli s mečem proti letadlům.
Buddhovi bojovníci nejsou hezké čtení, ale zato důležité. Poněkud "šoufl" se vám může udělat nejen, když očití svědci popisují Dunhamovi různé způsoby mučení civilistů a střílení do bezbranných mnichů, ale i později při líčení událostí 60. let, kdy se zaváděl nový řád: zákaz tradičních písní, zákaz tance, zákaz dlouhých vlasů, zákaz náušnic, zákaz projevů náboženství, zákaz soch Buddhy, zákaz modlitebních praporků...