Tata Bojs se vypořádávají nejen se zkrachovalými osobními vztahy, ale i se zásadními otázkami lidstva, přitom ale pořád cítíte, že si tak trochu dělají srandu. S úsměvem pojednají i téma globální apokalypsy. Zpívají sice, že se asi sami zničíme, ale bude to tím, že jsme jen demo lidi, čili nepovedená verze, na které si chtěl stvořitel jenom vyzkoušet nějaké nápady.

Špičkový je text (ale i hudba) songu 2031, což je podle autorů rok, kdy svět ovládne fašistická diktatura módního průmyslu, a nedostatečně trendy lidi bude po Praze nahánět brutální módní policie. Jejich rým „vizážisti – fašisti“ není jen k zasmání, módní průmysl má s fašismem ledacos společného (přinejmenším vymývání mozků reklamou a otrocká práce v textilních továrnách ve třetím světě).

Zvuk desky střídá jednoduchý retro přístup basa-bicí-kytara s odvážnějšími úlety do světa kosmických efektů, jež však můžeme považovat také za svého druhu retro. Tata Bojs se určitě nevydají cestou dnešní elektroniky, i když si občas pohrají s nějakou tou digitální mašinkou a celkem funkčně do hudby míchají vtipné útržky odjinud – z filmů, či představ pubertálních dívek o konci světa. V jednom tracku se dokonce pustili do světa alternativně jazzového, když pozvali ke spolupráci Clarinet Factory.

Celkové hodnocení: 75 %