Článek
Poetic Filharmony tvoří Roman Hampacher (kytary), Martin Cikánek (minimoog), Roman Džačár (baskytara) a Jan Červenka (bicí). Vycházejí ze „sedmdesátkového“ fusion, ale neudržují tento už téměř historický styl jako nedotknutelné muzeum. Zkoušejí i nové prvky (chvílemi se blíží až k drum‘n‘ bassu).
Místo pop-jazzového a soulového vyznění, ke kterému se mnozí ze starých amerických klasiků propracovali, se hlavně pevně drží rocku. Už úvodní skladba Kachnička zavání starou dobrou zeppelinovštinou, i když později se deska odklání od hard-rockové formy k volnější improvizaci.
Album patří k tvrdším a možná trochu těžším na poslech, nesnaží se být uvolněné a funky, nebojí se psychedelických pasáží. Jen chvílemi je na místě se ptát, zda už ty nemelodické „psycho“ pasáže netrvají poněkud dlouho (hlavně v sedmé tracku Mumoo).
Celkově ovšem novinka Poetic Harmony velmi potěší, zvláště toho, kdo zná Return To Forever, Ala DiMeolu, Billyho Cobhama nebo Collegium Musicum.