Berete tohle album jako debutové?

Ne – jedna deska nám už vyšla. Tohle je naše druhé cédéčko. Od toho prvního se liší velkou mírou úsilí, díky kterému vzniklo. Naším cílem bylo udělat živou hudbu, a ne jenom samply. A pak, je hmatatelné, ne ve formátu MP3, a má také barevný booklet.

Hlavní síla Čokovoko je ale vizuální. Nepřemýšlely jste spíše o DVD?

To určitě ne, na to bychom se nemohly dívat. Tohle jsme schopné si i poslechnout a dát také příbuzným. DVD bychom rozhodně distribuovat nechtěly.

Je vaše tvorba hip-hop – nebo spíše parodie na něj?

V tom, co děláme, jsou určitě modifikovaná hiphopová klišé, ovšem trochu pokroucená. Ale abychom se vyhnuly invektivám, že je to špatný hip hop, tak to raději není žádný hip hop.

Jak vlastně vznikala hudba k jednotlivým skladbám?

V Brně, odkud pocházíme, není moc lidí, kteří dovedou dělat muziku na počítači. Tomina Kelara, autora našich skladeb, jsme znaly a věděly, že to umí. Nápad vysamplovat do muziky i citace hitů z šedesátých a sedmdesátých let byl můj. Trochu mě totiž mrazilo z té záplavy elektronických zvuků. Texty už byly dané – to proto, aby věděl, jakou atmosféru má ta která skladba mít.

Myslíte si, že ortodoxní hiphopová komunita vaši tvorbu docení?

V té nejobecnější rovině asi ne. I když ani ta hiphopová komunita není nemyslící stádo. Že bychom ovšem vystupovaly na nějakých mega akcích tohoto stylu, to asi ne. Na druhou stranu o to ani nestojíme. Na naše koncerty chodí zvláštní směska lidí. Starší páni, mladé slečny a kupodivu i intelektuálové. Občas se tam objeví i někdo s kšiltovkou.