Když pak Johnny Depp, Penélope Cruzová, režisér Rob Marshall a další přicházeli na večerní slavnostní premiéru, festival zažíval situaci, která každoročně na fotografiích a videích obletí svět: fanynky vřeštěly do ochraptění, palmy se ohýbaly pod náporem šplhajících kluků, totálně zkolabovala doprava a byla k vidění i dospělá žena, jak si v transu rve vlasy.

Méně nadšení než Johnny a jeho parta vyvolal film sám. Atmosféra na novinářské projekci byla vlažná stejně jako počtvrté vylouhovaný čaj, z něhož tvůrci díl Na vlnách podivna uvařili.

Spoléhali na 3D

Snažili se přitom ze všech sil. Do příběhu o hledání pramenu mládí přidali nové postavy v čele s pirátkou Angelikou, kterou hraje nádherná Penélope Cruzová, a s proslulým pirátem Černovousem, natočili film v 3D, režisér Rob Marshall zúročil zkušenosti z muzikálů Chicago a Nine v choreografii bitevních scén. Herecké výkony jsou bezchybné. Jenže je tu víc akčních scén než pirátské poetiky, a hlavně tvůrci pro nová dobrodružství nenašli nadhled a humor, který byl pro Piráty příznačný.

A Depp jako Jack Sparrow už při nejlepší vůli nemá čím překvapit. Je tu sice několik úchvatně natočených scén s mořskými pannami, ale na celý film to nestačí a 3D se stává trochu prokletím zábavného žánru: jako by tvůrci spoléhali na to, že podívaná, která navíc v tomto případě využívá trojrozměrný prostor jen zřídka účelně, stačí.

Piráti startují v kinech už tento týden, diváci jistě přijdou, a možná jim to i stačit bude. Nic to ale nezmění na tom, že měřeno kvalitou, třikrát a dost by bylo akorát.

Báječné nápady ve filmu The Artist

Ze zcela protilehlého konce kinematografie byl nedělní francouzský soutěžní film The Artist režiséra Michela Hazanaviciuse. Tento černobílý snímek se odehrává v letech 1927 a 1929 a vypráví příběh hvězdy němého filmu, herce, jehož kariéra končí s nástupem zvuku. Na první pohled tedy nic nového, takových filmů už tu bylo…

Jenže Hazanavicius měl spoustu báječných nápadů v čele s tím, že až na nepatrné, plně odůvodněné výjimky je celý film opravdu němý – a vůbec to nevadí. Naopak: má tolik vtipu, je tak výmluvný a zábavný, že potvrzuje, že film vlastně ani dnes ještě nemusí nutně mluvit a nepotřebuje za každou cenu barvu ani jiné technické vymoženosti: stačí, když jeho tvůrci vědí, co chtějí sdělit, znají „zákon“ slz a smíchu, a umějí filmovat.