Jak se podařilo skloubit natočení znělky s programem tak vytíženého herce?

Skoro jsme nevěřili, že se to podaří. Jude Law měl za sebou natáčení pokračování Sherlocka Holmese a filmu Hugo Cabret Martina Scorseseho, chystal se do Cannes. Do Londýna přijel po několika měsících, pobyl týden s rodinou, věnoval nám pět hodin a hned ráno odjel do poroty. Naštěstí jsme natáčeli pár metrů od jeho domu, takže jsme neztráceli čas dopravou.

Prozradíte téma této v pořadí již osmé znělky s laureáty čestného Křišťálového glóbu?

Je zábavná a má hezkou pointu, takže moc prozradit nechci, snad jen tolik, že s Judem v ní vedle naší sochy hraje nádherný rolls-royce ze sedmdesátých let. Autorem je režisér Ivan Zachariáš, Jude Law byl se scénářem spokojený a měl i několik vtipných hereckých nápadů. Je to skutečně vynikající herec, a navíc bylo vidět, že i tak malá práce ho ohromně baví.

Mluvili jste i o tom, proč přijal při svém nabitém programu členství v canneské porotě?

Říkal nám, že když to zvažoval, nadchla ho představa, že uvidí tři filmy denně, a ještě k tomu od skvělých režisérů. Je to filmový fanda. A slíbil, že v Cannes připomene předsedovi poroty Robertu De Nirovi, že ten nám ještě znělku – z časových důvodů – dluží. Když jsme ji Judovi vyprávěli, moc se mu líbila a tvrdil, že by byla velká škoda ji nenatočit.

Festivaly často berou své symboly velmi vážně, ten váš dostává ve znělkách dost zabrat…

Víme, že naši hosté si Křišťálového glóbu váží, ale že je zároveň baví onen nadhled a smysl pro humor, který patří k celému našemu festivalu: děláme ho, jak nejlépe umíme, ale neděláme z něj nic víc, než má být. A lidé rádi přistoupí na stylizaci, v níž si dělají trochu legraci i sami ze sebe.