Narodila se v Britské Kolumbii v Kanadě a v žilách jí koluje portugalská krev. Dlouhou dobu pomáhala jako pokojská na penzionu své matky, kde absolvovala mnohá inspirativní setkání. Vehnat do své tvorby všechen hudební svět je její dávný sen. Není divu, že své druhé album pojmenovala Folklore.

Když se coby děvče naučila hrát na kytaru a ukulele, vnímala jako žhavou inspiraci rhythm´n´bluesový mainstream. Její bratr ji později nakazil britskou scénou v čele s U2 a ona sama časem doplachtila až k hudebním zdrojům v Jižní Americe, zejména v Brazílii. Absolvovala první profesní krůčky v kanadských hudebních klubech a před třemi lety vyslala do světa album Whoa, Nelly!

Byla na něm velmi hravá a uvolněná, což se jí na následovníka Folklore už dostat nepodařilo. Ráda by se neomezovala žádným hudebním stylem, pro zpestření zvuku používá nástroje napříč jejich spektrem (piano, housle, cello i scratching), ovšem nějak to všechno nedrží pohromadě.

Vykročí, leč noha zůstane pokrčena ve vzduchu. Její svoboda není dokonalá, pošilhává po berličce v podobě středního soulového proudu a aby se od něho příliš nevzdálila, hází za hlavu i dobré prvotní nápady.

Raději je nedotáhne, než aby riskovala jejich vypointování.
Je přesto znamenitá zpěvačka s projevem, v jehož středobodu dřímá mnoho dalších možností. Možná měla více poslouchat hlas své krve, jako na debutovém albu. S Folklore se přes něj nedostala.

Nelly Furtado: Folklore
Universal Music, 50:34